Ředitel Naftogazu pro rozvoj byznysu Jurij Vitrenko prohlásil, že obchodní soud v Londýně povolil zablokování aktiv Gazpromu na žádost Naftogazu v rámci vykonání usnesení Stockholmské arbitráže o vymáhání od ruského koncernu téměř 2,6 miliardy dolarů.

Bylo na tom něco nečekaného. Méně než před týdnem pozastavil totiž švédský odvolací soud okresu Svea vykonání usnesení Stockholmské arbitráže ohledně konfliktu mezi Gazpromem a Naftogazem z důvodu odvolání arbitrážního usnesení. Pokusy ukrajinské strany zahájit proceduru nuceného vykonání tohoto usnesení před projednáním odvolání odpovídají nepochybně cíli „získat co nejrychleji co možná nejvíc peněz," avšak odporují mezinárodní soudní praxi.

Kvůli tomu, že soud odvolací instance souhlasil, že existují dostatečné procedurální (nejhroznější odůvodnění ve světovém soudnictví k malichernosti průtahů) důvody pro „pozastavení vykonání usnesení" Stockholmské arbitráže, připravilo to Naftogaz také o důvody pro pokusy o obstavení aktiv Gazpromu, a to kdekoli na světě.

A tady začíná to nejzajímavější.

V souladu se švédským zákonem O arbitráži nemůže být rozkaz apelačního soudu odvolán. Víc než to: „podle skutkové podstaty" se nebylo možné odvolat proti původnímu usnesení Stockholmské arbitráže ve prospěch Ukrajiny ohledně „tranzitu."
Podaří-li se ale dokázat, že se právě „mínění expertů" dostalo do rezolutivní části bez zpracování, dokonce kvůli banální nedbalosti (což se zřejmě stalo), pak jde o vážné porušení právě soudní procedury a, z litery zákona, mají být všechna usnesení zrušena a ustanoveno nové přelíčení. 

A proto se odvolání konalo právě „podle procedury": lingvistická expertíza zjistila, že toto usnesení nebylo částečně napsáno jmenovanými arbitry, ale „třetími osobami," a právě tento problém projednává dnes odvolací soud okresu Svea. Není na tom nic neobvyklého: „páteř" arbitrážních spisů připravují zpravidla „experti", samotní arbitři prostě nejsou s to zpracovat tyto tuny papíru.

A poněvadž všechny etapy bude v tomto případě nutné absolvovat znovu, přičemž s jinou sestavou arbitrů, přiznávají i ti nejoptimističtější ukrajinští experti, že to potrvá minimálně tři roky. My ale nejsme natolik optimističtí, proto opakujeme po Gazpromu, že půjde spíš o čtyři roky nebo pět let.

Navíc neexistuje žádná jistota ohledně toho, komu bude nové přelíčení prospěšné. A bude-li ještě existovat Naftogaz a nynější ukrajinská vláda. 

Zkrátka a dobře, ukrajinská strana nechce čekat tak dlouho. Proto se Naftogaz pro začátek odvolal proti usnesení soudu v Svea, které nepodléhá odvolání (přesněji, soudní „rozkaz", což je ještě legračnější). Generální ředitel ukrajinské společnosti pan Kobolev ujistil navíc veřejnost, že „rozhodnutí švédského soudu nepozastavuje samotné usnesení, ale pouze jeho vykonání ve Švédsku". Jak mu jde dohromady povinnost vykonání rozhodnutí první instance „po celém světě" a jistota, že rozkaz odvolací instance „může být vykonán pouze v Švédsku," nedovedeme, bohužel, pochopit.

Gazprom proto v podstatě nekomentoval zprávu Naftogazu. V prohlášení společnosti se pouze pokazuje na to, že „Naftogaz Ukrajiny podniká na území Velké Británie akce za účelem nuceného vykonání usnesení Stockholmské arbitráže". A „tyto akce jsou podnikány v rozporu s rozkazem odvolacího soudu".

Ukrajina tedy nejspíš představila obchodnímu soudu v Londýně pouze první část dokumentů a na druhou poctivě „zapomněla". Rusové tyto dokumenty později samozřejmě přinesou, ale zatím se dá „udělat povyk".

A teď přejdeme k tomu, nač to všechno bylo.

Existuje pouze jedna verze. Ukrajinská strana vlastně ani neskrývá, že všechny tyto akce nemají za cíl získání peněz, poněvadž žádné „obstavení", a tím spíš „zajištění" aktiv, i kdyby se z nějakých podivných důvodů konalo, nebude mít za následek jejich „realizaci". Cíl je celkem konkrétní: „vytvořit negativní informační pozadí".

A tohle je takový svérázný kyjevský algoritmus. Naprosto stejně, jak tomu bylo v případě, když se prezident Porošenko rozhodl zrodit myšlenku mezinárodního konsorcia pro řízení systému ukrajinských plynovodů. A s radostí pozval k účasti Německo (přirozeně finanční).

Ale za podmínky, že Německo se vzdá účasti na Severním proudu-2.

Žádné racionální jádro tu hledat nemusíme. I když má Porošenko své vrtochy, je to tvor naskrz pragmatický, a dávno nevěří na pohádky. Celý záměr má virtuální povahu: vytvořit „negativní informační pozadí", a pak dlouho a nudně prosit, aby si „spojenci z USA" to nějak s Němci vyřídili.

Jinými slovy, když už se nepodařilo dostat práci „hlavní předsunuté bašty Západu", pak by aspoň mohli poskytnout práci na PR oddělení.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce