I stalo se, že čeští lékaři nyní výhodně nakupují nábytek do svých ordinací v IKEA, tak jako my do svých kuchyní… 

Proti švédské nábytkářské firmě IKEA nemáme naprosto nic, snad krom výtky k sexistickým letákům; dobře si vzpomínáme na skandál z roku 2012, kdy z propagačních materiálů IKEA byly vymazávány (odstraňovány/ retušovány) ženy, mířila-li nabídka firmy do zemí arabského světa, konkrétně do Saúdské Arábie. V ČR je firma dobře zavedena, hodnocena, zkrátka vše, jak se patří.

IKEA sbírá body tím, že její nábytek byl spolehlivý, rychle smontovatelný i stejně promptně rozebíratelný. Každý, i neprofesionál, si jej doma bez problémů smontuje a ihned používá. Díky tomu je produkce IKEA za přijatelnou cenu a zákazník může být spokojen. Potíž, lze-li to tak nazvat, je jen v tom, že „nábytek zdravotnický" (v tomto smyslu profesionální, vyráběný speciálně pro lékaře) by z logiky věci měl splňovat přísnější normy než nábytek určený do, řekněme, domácího provozu. IKEA nevyrábí zdravotnický nábytek jako takový, přesto si v IKEA lékaři nábytek pro své praxe rádi objednávají, přistupují k němu jako k běžné spotřebnímu zboží.

Specializace či univerzálnost?

Existuje přitom nejedná firma, která vyrábí „zdravotnický nábytek". Je tomu tak i v České republice. Tento speciální nábytek, čekali bychom, musí být o něco dražší zejména proto, aby vyhověl všem náročným kritériím na něj kladeným viz požadavky na zesílenou konstrukci, zvýšenou povrchovou odolnost (vůči poškrábání, působení chemikálií), oděru, nárazu, průrazu a zatížení. Kdyby šlo jen o „nábytek", pak veškerou složitost tématu viz NIS — nábytkářský informační systém. Čtenář uzná, že z uvedených norem jde hlava kolem. Otázka další je, zda „zdravotnický nábytek" je vůbec ještě „nábytek", nebo reprezentuje něco „jiného".

Kdyby si lékaři měli povinně kupovat „zdravotnický nábytek", nechodili by předně do IKEA, která jej nevyrábí, museli by utratit více prostředků za vybavení vždy jen u specializovaných firem. Tak tomu dnes není. Lékaři si své praxe vybavovat profesionálním nábytkem ze zákona nemusí. Vítězí tedy univerzalita nad specializací? Vzpomínáte na distributory americké firmy Amway, jak propagovali v ČR své výrobky na počátku 90. let? Na předváděcích akcích bylo lze obdivovat, jak zubní kartáček se zubní pastou od Amway vyčistil nejen chrup krásné figurantky, ale i zašpiněné okno kulturního domu, kde ukázka univerzálních prostředků Amway třeba právě probíhala.

„Zdravotnický nábytek" neexistuje?!

Obecné technické a bezpečnostní požadavky na nábytek jako takový, viz na příklad ustanovení ČSN 91 0100 atd., jsou v platnosti. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) však potvrzuje, že „zdravotnický nábytek" byl, jako takto definovaná třída, zrušen. Zdravotnický nábytek jako takový tudíž více neexistuje. Lékaři proto dnes nesedí na zdravotnických židlích, nýbrž jen na židlích. Je to jako by řidič autobusu měl v kabině, když budeme trochu přehánět, taburet, na kterém dřepí, když chytá ryby, nikoli profesionální sedačku vyvinutou speciálně pro řidiče autobusu… Autor článku se omlouvá za tuto hyperbolu, ale je třeba situaci prokreslit zřejmým kontrastem. Přitom židle jako židle. Nebo přece jenom to není jedno? Zajímavé na celém tomto příběhu je, že „zdravotnický nábytek" definovaný tímto souslovím ještě nedávno existoval. Že se EU nelíbily české stánky s buřty, nebo náš RUM, to stojí za úvahu. Ale „zdravotnický nábytek" jako takový? Byl zrušen? Proč? Jak může být tedy na trhu nabízen firmami obchodujícími „zdravotnickým nábytkem", když tento artikl neexistuje?

Přestanou snad brzy existovat i lékaři a budeme si chodit léčit kazy ke kovářům a ukrutné kroucení ve střevech k babkám kořenářkám? Autor si dovolí zažertovat: Nebo se blíží časy, kdy nás i v tomto smyslu obslouží ve speciálním oddělení téže univerzální švédské firmy? Dle hesla — „vše v jednom balení".

Evropská unie všechno normuje: na Ministerstvu průmyslu a obchodu jsou dokonce úřednici zabývající se harmonizací českých norem, aby tyto splynuly s evropskými a byly tak dokonale funkční; tímto by se měli zabývat na Oddělení technické harmonizace (MPO). Jak se mohlo stát, že normy na zdravotnický nábytek neexistují a vlastnosti zdravotnického nábytku vyplývají toliko ze smlouvy mezi zákazníkem a výrobcem? Jak se stalo, že normy jsou jen doporučením? Hlavně že EU zakřivuje okurky a ruší plastová brčka!

Na otázku na „zdravotnický nábytek" nikdo nedostane srozumitelnou odpověď ani na Ministerstvu zdravotnictví ČR. Člověk se nic nedozví ani na krajských úřadech, hygieně, zájemce o problematiku nepochodí na oddělení předmětného užívání či odboru zdravotního dohledu, nic více neprozradí ani na vysokých školách. Rozpačitě neurčitý stav připustí i na Ústavu nábytku, designu a bydlení v Brně. Zdravotnický nábytek je zkrátka výrobek zákonem nestanovený. Pokud ani to ne, pak opravdu neexistuje. Pokud by na to celé nestačil Brusel, pak už zbývá jediná naděje — Pan Tau a jeho kouzelná buřinka. V každém případě, pokud byste náhodou někdy museli k lékaři, můžete si se zájmem prohlédnout, čím se liší jeho „zdravotnický nábytek" od vaší vlastní IKEA kuchyně. Pokud vám bude chybět vůně jídla, navštivte nějakou polikliniku ve Finsku. Jak bylo řečeno: vše v jednom univerzálně použitelném balíčku.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.