Lehká obrněná technika byla aktivně používána ozbrojenými silami tohoto státu za dob vlády Saddáma Husajna. Bojová vozidla pěchoty první generace se objevila v Iráku již v sedmdesátých letech a byla nasazena za války s Íránem. Podle různých údajů měl Irák přes 1500 BVP-1, píše list.

​Kolik kusů BMD-2 bylo dodáno, není dosud jasné. Jde zřejmě o poměrně malý počet. Měly je ve výzbroji elitní jednotky republikánské gardy.

Po válečné porážce Iráku byla větší část obrněné techniky bývalé vládní armády prostě nechána ležet ladem a dlouhou dobu rezavěla bez dohledu. Avšak kvůli velkým ztrátám během urputných bojů s teroristickou frontou ISIS, zakázanou v Rusku, byli místní vojáci nuceni použít Saddámovo dědictví. Začali opravovat starou obrněnou techniku a vracet ji armádě.

​Použita byla také technika, která z nějakých důvodů nemohla být opravena. Například věže z čínských tanků Typ 69-II začali používat na závěsných palebných pozicích.

Něco podobného se stalo s BVP-1. Dělo 2A28 Grom ráže 73 mm zahájilo samostatný život.

Střepinové a trhavé výstřely, jež jsou součástí tohoto systému, mají maximální dolet 4400 metrů a jsou dobrým prostředkem boje s pěchotou. Pro boj s obrněnou technikou mají kumulativní granáty.

Věže z BVP-1 dávali v Iráku také na obrněný transportér BTR-80UP a rovněž na obrněné tahače MT-LB.