Žluté lány řepky nehyzdí naší krajinu, přímo ji škodí. A kukuřice jak by smet. Česká republika je kvůli z Evropské unie štědře dotovaným plodinám blízko ekologické katastrofě. Přeháníme? Ani náhodou!

„Pohled na česká pole je žalostný. Všude řepka, pšenice, kukuřice. Jen zcela výjimečně něco jiného. Zeleninu a spoustu jiných plodin jen dovážíme z ciziny," říká v rozhovoru pro Sputnik Lenka Bochníčková, zastupitelka obce Vrdy, místopředsedkyně Spolku pro zdravé Vrdy a neúprosná bojovnice proti znečišťování české krajiny.

Tvrdí se, že unijní dotace do českého zemědělství se podepsaly na životní prostředí. Zemědělci přestali hledět na ekologii a doslova drancují půdu kukuřicí a řepkou. Co si o tom myslíte?

Dotace jsou bezesporu škodlivé. Jestliže je dotacemi podporována výroba bioethanolu a bionafty, nemůžeme se divit tomu, co na naších polích roste.

Pěstuje se kukuřice, traktory jezdí po poli, sklizené zrno dovezou do Polska, přivezou z Polska usušené a tady nastane ta tak zvaná ekologická výroba. Do března letošního roku jako palivo pro lihovar sloužilo uhlí. Ráno vlak přivezl 5 vagónů uhlí a později odvezl tři cisterny bioethanolu. Z dat výroby se dá spočítat, že na výrobu 1kg ethanolu bylo potřeba 0,7 kg uhlí, 2,86 kg kukuřice a neuvěřitelných 10,4 litrů vody z řeky Doubravy. K tomu ještě elektrická energie, různé chemikálie.

Tato obrovská spotřeba vody je problém zejména v letních suchých měsících. Řekou teče jen potůček a lihovar odebírá poslední zbytky vody, místo aby s vodou hospodařili a používal ji opakovaně. Každého, kdo si někdy nechal v palírně pálit vlastní slivovici asi napadne, že z necelých tří kil kukuřice se nedá vyrobit 1 kg 99% alkoholu. No, asi umí čarovat.

To nezní moc ekologicky…

Biopaliva se údajně vyrábí, aby snižovala produkci skleníkových plynů při spalování. To, že se při výrobě uvolňuje obrovské množství skleníkových plynů však nikoho nezajímá. U nás dvě vesnice mají znehodnocené životní prostředí zápachem z lihovaru.

Bez dotací na pěstování kukuřice a výrobu bioethanolu by nikdy takto šílená výroba neměla šanci uspět. Navíc toto tak zvaně ekologické palivo každý občan dotuje zhruba 500,- za rok.

Dalším problémem je to, že naprostá většina zemědělců nehospodaří na polích, která by skutečně vlastnila. Nemají žádný důvod se starat o pole někoho cizího jako by to udělali třeba u vlastních. Pole neviděla desítky let chlévskou mrvu. I sláma se odveze do bioplynky, stejně jako vše organického původu, co by mohlo zvýšit kvalitu půdy. Místo přirozeného hnojení, života v půdě je jen stříkání, stříkání. Považuji za velmi výstižný termín, že půda je dnes jen držák na rostliny. Bohužel.

Je na tom česká krajina skutečně špatně?

Domnívám se, že česká krajina na tom je skutečně špatně. Jehličnany umírají. Mrtvé strom, nejen jehličnany, z důvodu napadení škůdci či následky sucha jsou velkou výstrahou. Umírají dospělé stromy různých druhů. Když se všude vysadí odolnější listnáče, kdo bude vyrábět kyslík v zimě?

Pohled na česká pole je žalostný. Všude řepka, pšenice, kukuřice. Jen zcela výjimečně něco jiného. Zeleninu a spoustu jiných plodin jen dovážíme z ciziny.

Jak se dá situace řešit? Pomohlo by přehodnocení dotací do zemědělství?

Samozřejmě, že změna dotačních titulů by mohla vyřešit spoustu problémů. Stejně jako dnes se zemědělcům vyplácí pěstovat pšenici, kukuřici a řepku, mohlo by se jim vyplácet pěstování zeleniny či čehokoliv jiného. Abychom byli potravinově soběstační. Z bramborářské velmoci jsme dovozci. Asi je něco špatně, když domácí jablka stojí víc než banány dovezené z jiného světadílu.

Není už pozdě na to, abychom mysleli na životní prostředí? Životní druhy u nás vymírají, vědci straší suchem a pole svítí žlutou řepkou…

Zatím není pozdě. Asi nás bude muset vytrestat příroda několikrát, jako to udělala s povodněmi. Už máme dokonalá protipovodňová opatření. Teď nás ztrestá pár let suchem a my si konečně budeme vážit každé kapky spadlé z mraků. Třeba dešťovou vodu přestaneme pouštět do kanalizace, budeme šetřit vodou a ne plýtvat.

Žluté pole se řepkou mám přímo za plotem našeho pozemku. Nebudu si stěžovat na pyl. Všichni tvrdili, že byl z borovic, tak se nebudu hádat. Horší je to, kolikrát se řepka stříká hnojivy, herbicidy, pesticidy. Postřik mnohdy zasáhne i mimo pole. Stížnosti jsou marné. Co je platné, že některé přípravky se nesmí aplikovat blíž než 25 metrů od obytné zástavby. To mám zastavit postřikovací vůz a chtít informaci, co že to vlastně aplikují? Neproveditelné. Tak jsme všichni odkázáni na doufání, že nebude zrovna foukat vítr a postřik bude jen na poli.

Často si říkám, jak je vůbec možné, že bez mnohanásobného použití herbicidů lidé dokázali vypěstovat před desítkami let vše potřebné. Dnes se stříká totálním herbicidem i obilí, které po sklizni vzejde a udělá krásný zelený koberec. Místo toho, aby se to zaoralo, tak se vše zabije postřikem.

Další vývoj závisí na rozumnosti vlád tohoto státu, na nařízeních EU. Tedy vše je v rukou voličů, každého jednotlivce. Je třeba začít používat mozek na poli i u volebních uren.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce