Pan doktor však dodává, že si nikdy nemůžeme být jisti, zda víme celou pravdu o biologických rodičích odňatých dětí a také nevyloučil, že se podobné jevy mohou dít i v Česku.

Bereme to tedy na vědomí, ale podotýkáme, že Evropský soud pro lidská práva již před 11 lety upozornil na možná systémová pochybení, kterých se má Barnevernet v průběhu let opakovaně dopouštět. Existuje i obava, že juvenilní justice by mohla být součástí promyšleného sociálního experimentu. Odebírání dětí může být v tomto světle vnímáno jako úkol.

Za určitou indicii lze brát varovné hlasy přicházejí už i od prezidentů takových zemí jako je Indie, Brazílie nebo Česká republika. Z těchto zemí pocházejí Barnevernetem poškození rodiče a děti. V roce 2011 norský soud odebral děti Evě Michalákové, za niž se postavila ČR. Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku se nyní zabývá také tímto případem. Připomínáme, že v letech 2010-2018 norské úřady odebraly rodičům 338 českých dětí. S touto statistikou přišel Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, který sídlí v Brně.

Inspektoři Barnevernetu postupují na základě udání! Zrušíme biologické matky? Ať žije Aldous Huxley a jeho „Konec civilizace"

Veškeré konání Barnevernetu vychází z obavy, aby se dětem neubližovalo. Barnevernet proto sbírá informace o rodičích a dětech, vyhodnocuje míru rizika pro děti, preventivně zasahuje! Selektivně podezírá cizince, turisty, lidi vyrostlé v dětských domovech či pěstounské péči, že nedokáží dětem poskytnou náležitě to, na co mají děti zákonný nárok. A tak profylakticky odebírají děti hned při sebemenším podezření, aniž se počká na vyjádření řádného soudu. Toto je přístup značně šovinistický. Tyto praktiky lze označit za totalitní.

Opět náhled doplníme o názor JUDr. Balíka. Míra násilí páchaného na dětech se objektivně ve světě stupňuje. Je také pravda, že práva nezletilých obecně převažují nad právy rodičů. Opět ale dodáváme: Bylo by však nesmyslné dovádět věci k naprosté absurditě, což se nyní v Norsku děje. I toto JUDr. Balík připouští.

Zahaleni do hávu nejlepších úmyslů norští úředníci likvidující institut rodiny. Sociální inženýrství, kterému by se musel divit vedle Huxleyho možná i inženýr lidských duší B. F. Skinner

Výsledkem činnosti Barnevernetu je hromadění lidských tragédií. Hlavními oběťmi jsou samy děti. Barnevernet je s nepochopitelně absurdními odůvodněními odebírá jejich šokovaným rodičům. Podle norského právníka Mariuse Reikeråse jsou v Norsku ročně odebírány rodičům až tisíce dětí (sociálka tedy řádí denně), viz informace na Reikeråsově Facebooku; vzhledem k celé norské populaci, se jedná o již alarmující počet případů.Právnička Arnhilda Skrettingová vyjádřila konsternaci nad tím, jak Barnevernet jedná s lidmi, viz informace na barnefjern.org („Som advokat har jeg aldri vært borti lignende før og jeg er sjokkert over måten barnevernet har behandlet dette paret på," sier advokat Arnhild Skretting.).

Uprchlíci do Evropy by se měli zamyslet, zda EU je oázou zaslíbenou…

Čechům zřejmě vymizela z paměti doba, kdy byly české děti odvlékány nacisty na převýchovu do Reichu. Tehdy šlo o to, změnit jazyk komunikace dětí a vychovat z nich Němce. Jak je možné, že v této době, v tomto století, se Barnevernet vlastně snaží o totéž?

EU bezzubá, Norsko není členským státem. Inspektoři Barnevernetu jednají jako sociální gestapo

Veřejnost se tak během času dozvídala o kauze odňatých indických, ruských, polských, tureckých či brazilských dětí. Naši čtenáři si budiž vybaví stále vlekoucí se kauzu dětí české rodiny Michálkových, nebo kauzu slovenských imigrantů Ladických; v tomto případě rodiče usilují o navrácení dcery Maxine, jíž Barnevernet unesl prakticky za bílého dne tak, že ji inspektoři vlastně vytrhli matce z náručí. Avšak Norové mašinérii jménem Barnevernet posílají i proti rodičům pocházejícím ze Švédska (případ Hernehultových), Litvy (případ Julii Daivy) či USA (případ Amy Bjørnevågové)! Doslova se vtírá otázka — „cui bono"? Kdo z toho má užitek? Objevily se spekulace, že si Norsko touto cestou snaží vylepšit svůj demografický propad.

Obchod s dětmi? Možná, připouští JUDr. Balík

Je sice jasné, že v případě porušování práv dítěte, je třeba jednat urychleně. Nemělo by se tak dělat bez důkazů a podvodnou cestou. Pokud se tak přesto děje, pak už jsme na hranici obchodování s lidmi. Je-li nějaký úředník korumpován a potřebuje-li nějaká bezdětná rodina dítě, přímo se nabízí obvinit vytipovanou biologickou rodinu (například z domácího násilí, nebo z toho, že matka krájí chleba na příliš tlusté krajíce atd.) a „prodat" dítě do péče rodině jiné, která se maskuje jako rodina zákonně pěstounská. Pokud by to však byla zvůle systému, pak je srovnání s nacismem velmi adekvátní. JUDr. Balík doufá, že se jedná spíše o pochybení jednotlivců, nikoli systému.

Mezitím roky plynou a děti, které vyrostly za takovýchto podmínek v náhradních rodinách, jsou dle statistiky náchylné k různým psychologickým a sociálními patologiím. Barnevernet je ve střehu! Tyto vyrostlé děti by mohly být hrozbou pro své další potomky. Barnevernet budoucím matkám posílá výstražný vzkaz, že jim bude dítě odebráno, pokud otěhotní.

Arnhild Skrettingová podala zprávu o uprchlickém páru z Afriky, který se přitom snažil integrovat do Norské společnosti, mimo jiné tím, že byl zapojen do křesťanské kongregace. Dítě bylo matce odebráno hodinu po porodu! Toto vše lze srovnat s někdejší nařízenou sterilizací romských žen v Československu (viz zpráva Evropského centra pro práva Romů v Budapešti [ERRC] na romea.cz).

Nejezděte s dětmi do tmářského Království Norvěžského. Jinak padnete za oběť inkvizici!

Nyní se podívejme na důvody, proč inspektoři sociálky odnímali děti rodičům: Nelíbilo se například, že rodič zvýšil hlas na dítě. To by se ještě dalo jakžtakž pochopit. Ale co argument, že kojené dítě ztrácí oční kontakt s matkou (viz informace od Janky Ladické, babičky Maxine), protože během procesu pití zavírá oči?! Jindy se Barnevernetu nelíbilo, že maminka krmila dítě zahraniční stravou vyrobenou mimo Norsko nebo že dětské prádlo nebylo správně srovnáno do komínků! Ve výčtu by se dalo pokračovat, absurdita systému je snad i bez toho nabíledni.

Změna uvažování Evropanů. Hroutí se zavedené tradice. Staleté zkušenosti neplatí. Proč?

Nedivme se. Bude hůř, co když odebrané děti budou svěřeny do pěstounské péče homosexuálním párům? Může se k této vizi vyjádřit kojenec, který byl hodinu po porodu odebrán matce? Nedivme se, když v Evropě na pěveckých soutěžích vyhrávají vousaté zpěvačky, kde se normuje zakřivení okurek, kde Facebook vybízí, aby se uživatel přihlásil alespoň k jedné z více jak padesáti možností pohlaví…

Nedivme se, že v takovémto světě gumového práva a zákonů je skoro nutnost zpřetrhat biologické vazby mezi lidmi, aby si poté s nimi systém mohl dělat vše, co chce.

A současný Evropan například v Beneluxu či Švýcarsku?

Ten se snaží udržet zuby nehty na lukrativní pozici, snaží se neonemocnět, nepřijít do řečí, vydržet to v práci do důchodu — jen aby ho nikdo za nic neudal. Snaží se hlavně o to, aby ve stínu úředních budov vychoval své děti, aby je provedl na cestě životem k dospělosti, dospělosti sluncem zalité.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce