Vycházel bych z toho, že existuje vysoká pravděpodobnost provokací, které budou zaměřeny tak, aby způsobily nepříjemnosti Porošenkovi. Mohou to být provokace jakéhokoli druhu - počínaje neadekvátním chováním ukrajinských fanoušků při zápasech šampionátu, konče neadekvátním chováním ukrajinských jednotek na Donbasu. Také je možné další zatýkání v Kyjevě - rozsah možných akcí je široký.
Z mého pohledu má ukrajinská státní moc nyní sotva zájem o nějaké vážné provokace, protože necítí podporu ani USA ani Evropy - člověk by musel být absolutní idiot, aby na sebe upoutával nějakou negativní pozornost.
Ale faktem je, že tam probíhá aktivní vnitropolitický boj: je snaha Porošenka "sešoupnout". V této situaci mohou klidně jeho oponenti s využitím absence kontroly státní moci nad polovinou státních struktur a neonacistických útvarů organizovat jakékoliv provokace.
Ministr sportu požádal země, které se účastní Mistrovství světa 2018, aby klání bojkotovaly. Požádali o to i Klimkin i Porošenko. Před šesti měsíci byla Ukrajina dokonce přesvědčena, že se šampionát v Rusku vůbec neuskuteční, a tvrdila, že místo konání bude určitě změněno.
To je už agónie. Všem je naprosto jasné, že pokud se Merkelové zadaří s časem, přijede na fotbal. Dokonce i kdyby Merkelová nepřijela, není to bojkot. Nemusela vůbec oznamovat svou pozici, ale ona řekla, že by chtěla přijet, když na to bude mít čas. Zdůraznila, že se nechystá šampionát bojkotovat - to je nejen demonstrace pozice vůdce Německa, ale i důležité pozice v Evropské unii.
Je zřejmé, že žádný bojkot nebude. Někdo nepřijede - no a co. Například já nemám rád fotbal, nedívám se a šampionáty mě nezajímají - ale to neznamená, že je bojkotuji.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová