Svého času čuraly za noci dvě hlavy státu na Nerudovu ulici. Skupina Ztohoven ztrhla za bílého dne na jednom z míst československé a nyní české státnosti prezidentskou vlajku a vyměnila ji za obrovité rudé trenýrky, jinak přezdívané jako posrávačky, a skoro nic se nedělo.
Happeningy se vetřely do našeho života. Nabyly na oblibě. Řetěz od Myslbekova pomníku svatého Václava byl odřezán v přítomnosti exprezidenta a primátora Prahy, akt dirigovala Balbínova poetická strana. Vévodkyně chrabrých českých vojsk hřímala před veterány bez rumněnce ve tváři, že legionáři drtili voje Hitlerovy.
Nikomu to nevadilo.
Podruhé zvolený prezident v přímé volbě pokořil rudé trenýrky a veřejně je před početnými kordony mopslíků demokracie troufale spálil. Česká televize skutečnost hluboce zatloukla do tvrdé země. Nejenom husy, slepice, ale i kačáta hlasitě zakejhaly.
Šídlo ze Seznamu.cz se zabodlo do hlavy státu.
Jak odporná a hnusná to taškařice, když my jsme přece národ slušných, spořádaných občanů.
Pukrle máme přece pod kůží. A navíc jsme potomci husitských vojsk.
Bolševická vládo, nejsme žádné stádo. ODS.
A bude líp! Máme nejnižší nezaměstnanost.
Tak vo co vlastně de?
Foto autor