Některých zvířat je ažaž. Třeba divokých prasat. Těch by se mělo střílet třikrát víc, než myslivci stíhají. Ale pak jsou zvířata tuze vzácná, ba skoro vyhynulá. A ta si zaslouží naši ochranu, protože bez nich bude svět chudší.

Francouzský herec Jean Paul Belmondo oslavil o víkendu pěkné jubileum: je mu 85 let. Že bych byl jeho nějaký extra fanoušek, to asi ne, ale každý uzná, že to byl herec velmi zábavný. Třeba jeho role tajného agenta ve filmu Muž z Acapulca patří mezi to nejveselejší, co lehčí evropská kinematografie nabízí. „Ta krysa má zuby napuštěné prudkým jedem.“ „Že má zuby napuštěné prudkým jedem? To je blbost, to by přece chcípla.“ „Co váš prst, Bobe?“ „Zhnisal!“ To a mnoho dalších jsou dnes úplně legendární zlidovělé průpovídky. Tedy hlášky, abychom šli s dobou.

Před pár dny dávali v televizi (asi u příležitosti toho životního jubilea) film Zvíře. Stihl jsem jen závěr, ale i ten stačil. Belmondo v něm hraje chlapáckého kaskadéra, přezdívaného Zvíře. A zároveň hraje filmovou hvězdu, která se kaskadérem nechává zaskakovat v nebezpečných scénách.

Filmová hvězda je homosexuál. A ve filmu nese všechny běžné atributy (dnes se tomu říká „nežádoucí stereotypy“), které si lidé s homosexuály spojují: snobství, zženštilost, bázlivost, alibismus, marnivost, štítění se žen. Hotový protiklad přímočarého obětavého kaskadéra. Diváci se smáli tomu načančanému hezounkovi, co slízal všechnu smetanu, a fandili nedoceněnému riskujícímu hrdinovi.

Díval jsem se na to dnešníma očima a žasl jsem. Jak se za jednu generaci vše změnilo! Kdysi to byla normální legrace. Dnes by takový film nenatočil nikdo ani náhodou a brzo bude doba, kdy Zvíře najde své místo někde v novodobém trezoru. Taková zvířata je totiž podle dnešní vládnoucí politické korektnosti nutno vyhubit.

Slyším vás, jak říkáte, že to vůči homosexuálům nespravedlivé, že znáte některé s úplně jinými než ve filmu karikovanými vlastnostmi. No jistě. Tak už to u stylizace bývá. Pracuje se základní představou, která se zrodila ze zkušenosti.

Co filmů si utahuje z tlouštíků, plešatých, u ostřejších komedií i třeba ze slepých. Páchají z toho hromadné sebevraždy? No, pokud budou svým okolím ujišťováni, že jsou ti nejlepší z nás, pak by asi z podobného filmu byli otřeseni. Ale než takový humor potlačovat, není lepší, když tu s námi zůstane? Nebo se budeme smát jen povoleným srandičkám na vyčleněná témata?

Belmondovo Zvíře potřebujeme. Nenechme ho vyhubit. Kdoví, kdo by přišel na řadu pak.

převzato z blogu autora, titulek upraven redakcí