Kistion vyjádřil naději, že Česko pomůže čelit stavbě tohoto plynovodu okolo Ukrajiny. Jak informují média, Babiš slíbil hostu z Kyjeva podporu na summitu EU-Ukrajina, který proběhne 9. července. Nemá ale žádné informace o tom, zdali se Česká republika na základě prosby Kyjeva rozhodla bojkotovat Severní proud-2. Jakou odpověď si tedy z Prahy odvezl Vladimir Kistion?

„Já vůbec nechápu, co s tím má Česko společného. Od něj není potřeba žádat povolení," řekl pro Sputnik ředitel Kyjevského centra politických výzkumů a konfliktologie Michail Pogrebinskij.

Pogrebinskij: Evropská komise i tak vyjadřuje kritiku vůči Severnímu proudu-2, což nepřekáží Němcům v tom, aby v tomto projektu pokračovali. Osud tohoto projektu nezávisí na žádných zemích, jako je Česko, Ukrajina či Polsko. Závisí na tom, jak velký bude americký tlak a na tom, zdali budou Evropané připraveni tomuto tlaku čelit. To je jediná věc, nakolik je mi známo, která může překážet dokončení stavby plynovodu Severní proud-2. A to, že naši ukrajinští politici nemají nic jiného na práci, než vytvářet Rusku problémy, to není žádné tajemství. Kvůli tomu i byli posazeni na své vysoké posty, které u nás není možné získat „bez víza" USA. Jedním slovem, já se vůbec nedivím tomu prohlášení, které v Praze učinil Vladimir Kistion. Domácí úkol na utopení Severního proudu-2 má nejen on, ale všichni ukrajinští politici, kteří s tím mají co společného.

Jak celkově hodnotíte spolupráci mezi Českem a Ukrajinou? Podle statistiky roste vzájemný obchod, v Praze se strany dohodly ulehčit vydávání víz pro Ukrajince. Česko má zájem na ukrajinské pracovní síle. Jedou Ukrajinci ochotně pracovat do Česka?

Ne moc… Já ani nevím, proč jedou Ukrajinci ochotněji pracovat do Polska než do Česka. Možná proto, že v Česku nejsou tak velké jahodové plantáže. Ukrajinci jezdí sbírat jahody, přestože tu práci označují za „otrockou". A co se týče vztahů mezi Kyjevem a Prahou, tak je očividné, že Česká republika stojí trochu stranou od mainstreamu vztahů evropských zemí k Ukrajině. Ty nyní opatrně vyjadřují podporu kyjevské vládě, na tom se odráží jasná nespokojenost s její politikou. V prvních řadách nespokojených se nachází Maďarsko, částečně Polsko, částečně se připojilo Slovensko. A Česko se drží dál. Já si myslím, že to je částečně spojeno se známým rozdvojením české vlády. Vláda je spíše proamerická, ale prezident spíše podporuje Moskvu. Takže dnes je dost těžké vidět jasnou linii české politiky.

Co bychom měli očekávat od summitu EU-Ukrajina, který proběhne 9. července? Udělá se tam krok dál v ukrajinské europeizaci, nebo budou evropské sny Kyjeva omezeny?

Ne, já si nemyslím, že budou zavedena nějaká omezení, stejně tak si nemyslím, že se staneme svědky velkého sblížení s evropskými institucemi. Je možné, že v nějakých jednotlivých otázkách se to i stane. Já nevím, o čem budou jednat, ale je jasné, že je připravené něco, proti čemu nikdo v EU nebude nic namítat. Je důležité do summitu nějak uzavřít požadavky MMF vůči Ukrajině, vyrovnat pro obyvatele ceny za plyn, aby konečně bylo možné dostat pátou tranši z fondu pro zaplacení státního dluhu. A je nutné dokončit reformu bezpečnostního systému, který vyšetřuje korupci na nejvyšší úrovni. Ale dokonce i v tom případě, že Kyjev se v těchto dvou případech rozhýbe, není nutné očekávat nějaká důležitá rozhodnutí o vstupu Ukrajiny do unie. Ukrajinská krize není vyřešena, západní politici vidí, že proces brzdí sama Ukrajina, která nechce a nemůže plnit svoji část minských dohod ohledně Donbasu. Všichni to vidí, ale… mlčí. A je jasné proč: aby „nelili vodu na mlýn" Putina. Evropští politici mají hrůzu z návrhu Trumpa na návrat Ruska do G7. Zde existuje otázka o zrušení sankcí proti Rusku, na tom mají ekonomicky zájem absolutně všichni. Je pravda, že Evropa chce nejdříve dosáhnout od prezidenta Putina velkých politických ústupků. Na to ale prezident Putin jen těžko přistoupí.

Za jakými horizonty vidíte konečný cíl — vstoupení Ukrajiny do EU?

Situace se mění tak rychle, že je těžké předpokládat. Sama EU se ukázala být v přechodovém stádiu, a čím skončí současná politika jejího „restartu", což zcela jasně bude učiněno, to není jasné. Existují velká rizika dezintegrace EU. Na toto téma směle hovoří ve své knize Po Evropě bulharský politolog, intelektuál a analytik Ivan Krastev. Tam pojednává o různých variantách. Takže, nevstup Ukrajiny do EU je nyní vůle Bruselu. Ten má dnes nemálo vlastních, daleko vážnějších a osudových problémů.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.