Na jaře roku 1945 bylo úplně jasné, že druhá světová válka se blíží ke konci, ale západní země a SSSR už se připravovaly na nový konflikt, studenou válku, píše portál Russia beyond. Každá strana dobře chápala, že je na čase vyvíjet nové zbraně. A proto USA a SSSR pospíchali a snažili se použít německé technologie ve svůj prospěch.
Podle údajů sovětských vojáků Ardenne vyvěsil na fasádě svého domu v okolí Berlína nadpis v ruštině „Dobro požalovať (Vítáme vás)!", když už bylo jasno, že Němci válku prohráli a nástup sovětské armády nešlo nezastavit.
V Německu byl Ardenne velmi úspěšným vědcem a vývojářem, vlastní okolo 600 patentů, včetně prvního řádkovacího elektronového mikroskopu na světě. Když sovětská armáda dorazila do Berlína, vedoucí jaderného projektu SSSR Lavrentij Berija nabídl Ardennemu pracovat na vývoji sovětské bomby, a vědec nabídku přijal. Poprosil ovšem, aby mu dovolili pracovat na vývoji procesu separace izotopů pro získání jaderných výbušnin, jako je uran 235. Berija souhlasil a vědce s jeho laboratoří přemístili do Suchumi (nynější Abcházie).
Kromě toho pro SSSR pracovali další němečtí specialisté, nositel Nobelovy ceny fyzik Gustav Hertz, chemik Max Volmer a fyzik Max Steenbeck. Celkem jich bylo asi 300.
Mezi nimi byl fyzik Nikolaus Riehl, který se narodil v 1901 v Petrohradě, ve 20. letech se přestěhoval do Německa, ale po skončení druhé světové války byl donucen vrátit se do SSSR. Riehl byl v čele výroby uranu v ruském městě Elektrostal. Jemu a jeho týmu se podařilo vytvořit kovový uran potřebný pro výrobu bomby. Za tuto práci byl vyznamenán nejvyššími sovětskými cenami.
V roce 1949 SSSR vyvinul vlastní jadernou bombu. Proto se v 50. letech mnozí němečtí vědci, kteří pracovali na tomto projektu, vrátili do východního Německa.