Rakouský učitel Franz Schmalwieser, který odešel do důchodu, chtěl v roce 2015 udělat něco dobrého na vrcholu uprchlické krize. Deník Wochenblick s ním provedl rozhovor, aby pohovořil o své práci s uprchlíky. Muž nyní ostře kritizuje tento „azylový průmysl“

Schmalwieser se staral o čtyři rodiny žadatelů o azyl na žádost starosty. Byl jejich koordinátorem, fundraiserem, učitelem němčiny a také rodinným lektorem.

Jednoho dne zažil šok, když viděl, jak rodina prohledávala oblečení, které dostala od rakouského lidu. Zatímco vše prohledávali, Schmalwieser často slyšel: „Franzi, nic tady není, jdeme nakupovat. Mělo to být značkové.“

Tyto typy situací se hodně změnily, řekl Schmalwieser: Dobrovolníci se stáhli pryč a nakonec se zastavily i dary. Lidé se cítili zneužiti.

Podle Schmalwiesera žadatelé o azyl věděli přesně předem, co měli dostat: Ukázal mi, co by měl u nás dostat: jako dospělý s dvěma dětmi 1 400 EUR měsíčně,“ řekl mu žadatel o azyl.

Jiní odmítli domy, protože požadovali, že chtějí žít ve Vídni: „Další rodina odmítla pěkný dům, který jim nabídla Diakonie St. Martina. Taky chtěli do Vídně. Další syrská  rodina chtěla optimalizovat svou situaci. Ačkoli byli dobře integrováni a podporováni, přestěhovali se do Vídně a zklamali své pomocníky,“ uvedl.

Schmalwieser se již neúčastní „vítacího tábora pro uprchlíky“, Dospěl k závěru, že mnoho levičáků jsou „nerealističtí“ a „nechápou, co dělají státu“.

(Ilustrační obrázek Foto: ANSA)

Zdroj