Ale patřily všechny tyto nápady samotným Němcům?

Uvedeme jen některé příklady toho, co převzali Němci od Rusů.

Poručík pěší čety Evert Gottfried:

„Naše polní kuchyně se učila od Rusů.

V roce 1905, v době rusko-japonské války, byli na ruské straně přítomni němečtí pozorovatelé.

Spatřili tam poprvé polní kuchyně.

Zjistili, že díky tomu, že se jídlo vařilo přímo za pochodu, a nikoli po něm, zvýšila se rychlost pochodu dvakrát.

Polní kuchyně byly hned okopírovány německou armádou a v roce 1914 je naše armáda již měla.

Kuchyně fungovaly výborně! Rota dokázala s nimi urazit 30 kilometrů denně."

Kromě špionáže v oblasti vývoje vojenské techniky projevili Němci také zájem o vnitřní zřízení Rudé armády.

Na rozdíl od wehrmachtu a jednotek SS měli ruští vojáci mnohem méně trápení kvůli vším a všelijaké nákaze.

„Snažili jsme se samozřejmě, abychom byli čistí, nakolik to šlo, jenže v zabláceném zákopu nemůže člověk zůstat čistý.

Během útoku a na ústupu to není vůbec možné.

Zvlášť zlé je to na ústupu, při útoku jsou aspoň přestávky.

Velmi rychle jsme se od Rusů naučili, jak postavit saunu, čili báňu.

V roce 41 jsem postavil svoji první baňu.

Snažili jsme se vykoupat se aspoň jednou týdně nebo když jsme měli možnost.

Přes den se často nekonalo nic, bylo ticho, ustoupili jsme trochu, vykoupali se, oblékli si čisté prádlo, pokusili se zbavit vší. Když jsme byl pobočníkem v praporu, jehož štáb se nacházel v relativním týlu, bylo vše mnohem snadnější.

Měli jsme tam rozumný komfort, bylo možné se denně mýt a holit.

Když ale člověk sedí člověk, není to možné. Ale snažili jsme se mýt a být čistí.

Když se voják nemyje, bude rychle vyřízen.

Měl jsem jednoho vojáka, který se tímto způsobem pokusil stát se nezpůsobilým ke službě.

Nemyl se, chtěl dostat svrab a jít do špitálu.

Moji poddůstojníci ho museli každé ráno nutit. aby se umyl."