1. Kanibalizmus byl v trendu ve středověké Evropě 16. a 17. století a užíval se jako medicína

Lidské maso bylo požíváno v podobě medicíny a doplňku stravy, někdy se míchalo s čokoládou nebo nápoji. Ve stejnou dobu v Jižní Americe probíhala kolonizace místních kmenů Evropany, kteří považovali místní obyvatelstvo za divochy, zejména kvůli jejich kanibalistickým praktikám.

2. Ve skutečnosti byl kanibalismus natolik populární, že kvůli němu jsou teď egyptské mumie takovou vzácností. Evropané 17. století jich většinu totiž snědli. Mumifikované pozůstatky egyptských faraónů se prodávali jako medicína v Německu až do začátku 20. století. Na této fotografii z roku 1875 vidíte egyptského prodavače mumií.

3. Křeče, které mohou doprovázet úmrtí člověka, byly považovány za démony vcházející do mrtvého těla.

Středověcí křesťané věřili, že démoni byli beztělesnými duchy, kteří mohli obývat těla, která opustila duše po smrti. Pokud při smrti byly pozorovány takové křeče, pak se takového těla zbavovali bez odpovídající křesťanské ceremonie.

4. Pro úsporu prostoru byly kostní pozůstatky pohřbených vykopávány a přenášeny do kostnic.

Brněnská kostnice je druhá největší v Evropě. Kosti se tu používají jako dekorační prvky. Například tu můžete spatřit lustry vyrobené pouze z lebek a kostí.

5. Vůdce kmenu Udre Udre z Fidži je považován za největšího kanibala v dějinách. Jedl jen lidské maso a za svůj život snědl 872 lidí. Měl s sebou vždy nachystanou krabičku s lidským masem pro případ, že by dostal chuť na zákusek.

6. Kdysi v Indii existoval rituál, podle kterého se manželka zesnulého muže musela (údajně to bylo dobrovolné) zaživa upálit na hranici společně se svým bývalým partnerem.

Samozřejmě. Pokud by se vdova neúčastnila rituálu Satí, pak by s největší pravděpodobností byla vyloučena ze společnosti, což zpochybňuje, jak dobrovolný tento rituál byl.

7. Pohřby vůdců Vikingů byly obzvláště brutální — ne tak pro zemřelého, ale pro dívky otrokyně, které se taky zabíjely, aby se mohly spojit se zesnulým Vikingem v posmrtném životě.

Podle arabského letopisce z 10. stoleté Ahmada ibn Fadlana byly pohřby náčelníků Vikingů dlouhé a kruté. Tělo vůdce bylo položeno do stanu na lodi na deset dní matriarchou známou jako anděl smrti. Otrokyně, které se říkalo „thrall", šla dobrovolně za svým pánem do posmrtného života. Aby se tak stalo, musela být podrobená celé řadě rituálů s použitím omamných nápojů, cílem kterých bylo dosažení transového stavu.

8. Římané používali moč k vypláchnutí úst.

Pokud je moč dostatečně dlouho uložena, promění se částečně na amoniak, který může bělit zuby. O této praxi dokonce psal římský básník Catallus.

9. Knihvazačství do lidské kůže bylo populární praktikou v 17. a 18. století, zejména se tak vázaly anatomické a erotické knihy

Říkalo se tomu antropodermická bibliopegie a je známo 47 takových knih v knihovnách a univerzitách po celém světě, 9 z nich bylo otestováno a potvrdilo se, že jsou pravé. Nejznámější jsou knihy anatomie, které byly vázány do kůže zkoumaných mrtvol. Také jsou známy kopie knih Markýze de Sada, které byly vázány do kůže z ženských prsou.