Magnetické bouře úrovně G2 podle pětistupňové škály mohou způsobit slabé fluktuace v energetických systémech a také ovlivnit řídicí systémy kosmických přístrojů. Polární záře může být přitom pozorována ve vysokých šířkách, od 60 stupňů a výš.

Předcházející bouře byly zaregistrovány 2. června, 6. a 7. května a ta nejmocnější od začátku roku 2018 vypukla 20. dubna. Předtím dosáhla podobné intenzity pouze jedna letošní bouře, která vypukla v noci z 18. na 19. března, avšak délka maximální fáze činila tenkrát pouhé asi 2,5 hodiny, sdělili astronomové.

Průchod Země přes proudy slunečního větru takové šířky není výjimečnou událostí, která je často pozorována v blízkosti minima sluneční aktivity. Souvisí to s tím, že v minimu slunečního cyklu podstatně slábne magnetické pole Slunce a částečně ztrácí svoji schopnost udržet sluneční plazma v blízkosti povrchu hvězdy.

V důsledku toho značně stoupá rychlost a hustota proudů látek, které utíkají od Slunce a tvoří sluneční vítr. Několik podobných dlouhých sérií geomagnetických poruch se dalo pozorovat loni ve stádiu přechodu k minimu sluneční činnosti.