Podle listu, americká letadla vyráběná pomocí stealth technologie poskytují Spojeným státům po celém světě neomezenou leteckou převahu. Ve skutečnosti stíhačky F-22 a F-35 nejsou neviditelné, ale dají se jen těžko detektovat pomocí speciálního radaru.

Každý radar vysílá radarové paprsky. V případě jejich odrazu od objektu, radar měří vrácený puls. Stealth stíhačky mají speciální povlak, který významně snižuje tento druh odrazu. Navíc je tělo nenápadných stíhaček vyrobeno takovým způsobem, aby co nejvíce rozptýlilo signál. Použití obou těchto metod vede k tomu, že nepřátelský radarový systém neobdrží signál odražený od cíle.

Po dlouhou dobu měly tyto stíhačky k dispozici pouze Spojené státy a jejich spojenci. V současné době však v Rusku vzniklo několik prototypů stíhacího letounu T-50 a Čína již přijala do výzbroje svůj vlastní nenápadný stíhač. Ale je zajímavé, že americké stealth technologie jsou založeny na výzkumech sovětských inženýrů, poznamenává autor článku.

Rusko má nejefektivnější systémy protiletadlové obrany S-300 a S-400. Ruská armáda dokáže odhalit neviditelné americké stíhačky. Během syrského konfliktu oficiální zástupce ruského ministerstva obrany, generálmajor Igor Konašenkov, přímo varoval Washington před možným útokem na ruské pozice. „Všechny iluze amatérů o existenci neviditelných letadel muže čekat zklamaní," dodal.
Dokud nedošlo k přímé konfrontaci se Spojenými státy, experti na Západě se dohadují, zda to skutečně může být provedeno a pokud ano, jakým způsobem. Obecně platí, že proti stealth stíhačkám mohou být použity dva druhy ruských radarových systémů. Prvním systémem je radar Podsolnuch (slunečnice), která používá jiný frekvenční rozsah než běžné radary. Proti takovým signálům je technologie stealth neúčinná, píše se ve článku.

Avšak až do nedávna experti na Západě vycházeli z předpokladu, že tento radar nedokáže získat dostatečně přesný signál pro vojenské použití. Podle jejich názoru je radarová stanice Podsolnuch schopna detekovat útočící stíhačku, ale nemůže nic udělat, aby ji zastavila.

Americký portál National Interest však nedávno upozornil na vývoj jiné ruské technologie. Jde o bistatický radar Struna 1.

Jak uvádí německý list, vysílač a přijímač bistatického radaru jsou instalovány samostatně. Radarové paprsky ztrácejí svou sílu s nárůstem vzdálenosti od vysílače. Tento efekt je zvláště patrný v případě rozptýleného signálu, který se odráží od neviditelné stíhačky.

Proto se Struna 1 skládá z jednoho vysílače a až deseti malých přijímacích stanic, které mohou být přepravovány běžnými vozíky. Kromě toho tyto přijímací stanice je těžké najít. Dokáží přijímat i velmi slabé signály a zpracovávat je do cílových dat. Jsou instalovány jeden po druhém, a tak se vytváří varovný systém, který dokáže detekovat stealth stíhačky.

Jeden takový druh radarové pasti pokrývá oblast 160 až 200 kilometrů, a proto s jeho pomocí můžete chránit pouze takové vybrané cíle, jako je například ruské hlavní město, uzavírá autor článku.