Nevládní organizace v roli lobbisty

V říjnu roku 2017 Pedro Agramunt odstoupil z funkce prezidenta PACE v důsledku skandálu způsobeného jeho cestou do Sýrie. Kromě tohoto proruského aktu byl obviněn z korupce. Po odchodu do důchodu se rozhodl zjistit, jaké skutečné síly stojí za těmi lidmi a organizacemi, které proti němu zahájili politickou kampaň. Výsledky byly neočekávané. 

Jako jeden z hlavních žalobců vystoupilo tzv. nezávislé centrum Evropská iniciativa pro stabilitu (European Stability Initiative, ESI) v čele s Geraldem Knausem. Organizace se tváří jako obyčejná nevládní organizace, podle Agramuntových právníků se však jedná o lobbingovou strukturu, která je zavedena do souboru lobbistů Evropské komise a Evropského parlamentu. 

Zjistilo se také, že Gerald Knaus udržuje úzké vztahy s Nicholasem Whitem, který je vedoucím organizace Nezávislá diplomacie, která má mimo jiné za cíl internalizovat hnutí za nezávislost Katalánska. Knause a Whita spojuje též společný zdroj financování. Obě organizace jsou podporovány fondem Otevřená společnost, který vlastní miliardář George Soros. 

Ruská stopa 

Kromě ESI proti Agramuntovi vystoupili dva ruští občané Olga Zacharovová a Jurij Džibladze, kteří vytvořili platformu Občanská společnost. Podle nich dával úplatky, aby vyhrál volby a stal se prezidentem PACE. Avšak Agramunt byl jediným kandidátem a nepotřeboval kupovat hlasy.

Zajímavé je, že Zacharovová a Džibladze se během referenda o nezávislosti Katalánska nacházeli v Barceloně a to na pozvání Světová organizace proti mučení. V Barceloně se také seznámili s Davidem Bondiou — stoupencem oddělení od Španělska, který je mimo jiné těsně spojen s organizací Evropská otevřená společnost, kterou také vlastní miliardář. 

Tímto způsobem si Pedro Agramunt nejenom ověřil, že obvinění proti němu byla předložena řadou organizací, které přímo čí okrajově souvisí se Sorosem, ale také si uvědomil, jak struktury podřízené miliardářovi jsou integrovány do státních institucí Evropy.