„Když mne někteří žádali, abych se ‚veřejně pobouřil‘ nad hrou Vaše násilí, naše násilí, odpověděl jsem, že zásadně neodsuzuji nic, co neznám. Pak jsem na rozdíl od ‚pobouřených‘ celou hru – nejen vytrženou scénu či jednu fotografii – dvakrát v záznamu viděl a přemýšlel o ní. Nejdřív se mi zdálo, že jde jen o lacinou blasfemii typu hloupých a cynických obrázků v Charlie Hebdo, zas jednu ze záměrných provokací, které pak finančně profitují z té laciné reklamy, kterou jí dělají ‚pobouření‘,“píše mimo jiné Halík.

„Pak jsem snad pochopil – na rozdíl těch od protestujících – smysl té hry: chce drastickými prostředky vykřiknout: Podívejte se, v jak šíleném světě žijeme! V té hře vůbec nejde o ‚Ježíše znásilňujícího muslimku‘, nýbrž o protest proti světu, v němž se vše – i svaté symboly náboženství – zneužívá k rozdmychávání nenávisti jedněch proti druhým. Mně se představení také ‚nelíbilo‘, ale cílem ‚cool theatre‘ není se líbit a bavit, nýbrž provokovat k myšlení.“

„Psychologicky chápu, že lidé, kteří nerozumějí drsnému jazyku postmoderního divadla a nejsou zvyklí příliš nad věcmi přemýšlet z více stran a navíc reagovali na něco vytrženého z kontextu, reagovali emocionálně a prvoplánově. Někteří tzv. ‚prostí věřící‘ tak jistě činili z dobré vůle, mysleli si, že tím brání údajně napadané křesťanství, na jejich svědomí – jak radil už svatý Pavel – bychom měli mít ohled; ti však opravdu na taková představení nemají chodit a nikdo je ostatně k tomu nenutí,“ píše Halík.

Kunda sem, kunda tam... Když Zeman cituje písně a název skupiny Pussy Riot, můžou se všichni  sluníčkáři posrat, jak je vulgární. Když si sluníčkáři vytahují z kundy českou vlajku, pro níž umírali statisíce Čechů, je to dle sluníčkářů vrchol umění a námět ke kontemplaci...

Aneb přijde Zeman k Trumpovi a říká mu: "Doníku, víš co je to pasy?" "Kunda".