
V těchto dnech jsme svědky sílícího odporu konzervativních kardinálů proti progresivistické agendě, která se v Církvi prosazuje v současné době. Kardinál Gerhard Müller nedávno nazval pojem „homofobie“ nástrojem totalitní nadvlády a kardinál Walter Brandmüller v listě Die Tagespost prohlásil ty, kdo trvají na kněžském svěcení žen, za heretiky, kteří jsou exkomunikováni.
Kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, se v kázání na svátek Seslání Ducha svatého zabýval otázkou svěcení tzv. viri probati (mravně osvědčených ženatých mužů), varoval před ním a nazval je „rozchodem s apoštolskou tradicí“. Podle zprávy rakouských katolických stránek Kath.net kardinál Sarah celebroval pontifikální Mši svatou na závěr tradiční poutě do Chartres ve Francii. Ve svém kázání řekl:
„Drazí bratři v kněžství, uchovejte si stále tuto jistotu, že jste spojeni s Kristem na kříži, protože právě o tom vydává kněžský celibát svědectví tomuto světu! Plán na oddělení celibátu od kněžství udělováním svátosti kněžství ženatým mužům (tzv. viri probati), který nedávno opět vytáhli někteří lidé – ,z pastoračních důvodů nebo z nutnosti,ʻ jak tvrdí – vede k vážným důsledkům a k definitivnímu rozchodu s apoštolskou tradicí. Pak bychom zavedli kněžství podle lidských kritérií, ale opustili bychom kněžství Kristovo – poslušné, chudé a čisté. Kněz totiž není jen alter Christus [druhý Kristus], ale opravdu ipse Christus, Kristus sám! Proto kněz, který v Církvi následuje Krista, bude vždy znamením, jemuž se odporuje!“
Těmito slovy dal kardinál Sarah najevo silný odpor proti možnému rozhodnutí – třeba v amazonské oblasti – světit ženaté muže, což v blízké budoucnosti předpokládají někteří katoličtí preláti, např. kardinál Benjamino Stella, prefekt Kongregace pro kněze.
Kardinál Sarah již dříve zaujal jasný postoj proti jakýmkoli pokusům zavést v Církvi nějakou formu intercommunia. V předmluvě ke knize P. Federika Bortoliho La distribuzione della comunione sulla mano (Podávání svatého přijímání na ruku) napsal:
„Intercommunio mezi katolíky a nekatolíky není dovoleno. Je třeba vyznávat katolickou víru. Nekatolíkovi svaté přijímání nelze podat. To je velice, velice jasné. Není to otázka svědomí. … To, jestli člověk může v Katolické církvi přistoupit ke svatému přijímání, není věcí osobní touhy, ani osobního dialogu s Ježíšem. Jak by mohl vědět, že mu Pán skutečně říká: ,Jen pojď a přijímej mé Těloʻ? Ne, jednotlivec nemůže rozhodnout, jestli smí přistupovat ke svatému přijímání. K tomu jsou nutná pravidla Církve, to znamená být katolík, být ve stavu milosti, žít v řádném manželství [u ženatých a vdaných].“
Nedávná povzbudivá prohlášení vysoce postavených prelátů jsou velmi potřebná, zejména v situaci pokračujícího rozkladu katolické víry za papeže Františka, který právě vyvolal další pozdvižení tím, že údajně řekl homosexuálovi: „Na tom, že jsi gay, nezáleží. Bůh tě tak stvořil a miluje tě tak a mně to nevadí. Musíš být šťastný tak, jak jsi.“
Maike Hickson
Překlad Lucie Cekotová
Zdroj: