Oficiálně (například v prohlášení předcházejícího ministra dopravy ze 17. července loňského roku) nebylo řečeno prakticky nic, kromě všeobecných frází o nutnosti odhalení a potrestání viníků.

A to proto, že v dnešním světě je pro malé, ba i mnohé velké země, mluvit to, co si myslí, nevídaný přepych. Zajímavé je, kolik je ještě na světě států, které by chtěly vyslovit zřejmé věci o různých případech, o Rusku, a nejen o něm, avšak dobře vědí, co je za to čeká.

Můžeme jenom hádat, jaký nátlak a kdo konkrétně vyvíjel na předcházející vládu v čele s premiérem Najibem Razakem. Věc byla zkomplikována ještě tím, že proti němu bylo v USA zahájeno protikorupční vyšetřování: v Malajsii byl totiž rozkraden fond národního rozvoje a Amerika považovala za vhodné uplatnit tu vlastní legislativu. Najib ale zachoval stabilitu díky sblížení s Čínou. Ve vztazích s Ruskem byla nicméně patrná buď dvojsmyslnost, anebo ochlazení.

A tu nastal Den vítězství, 9. května letošního roku, když byla Najibova strana doslova smetena ve volbách opozicí v čele s autorem malajsijského ekonomického zázraku, bývalým (a teď nynějším) premiérem Mahathirem Mohamadem. A v zemi začaly skutečné otřesy.

K těmto zázrakům patří například několik skříní s hotovostí z Najibových bytů a zákaz jeho vycestování do zahraničí. Bylo zabaveno také hodně šperků a nevídaný počet značkových kabelek jeho chotě. Případ rozkradeného fondu začali znovu vyšetřovat. To nejhorší přišlo dál: ukázalo se, že zahraniční dluh Malajsie je mnohem větší, než jsme si dříve mysleli (asi 250 miliard dolarů). V dnešních dějinách je to unikátní případ: dluh, o kterém věděl pouze krajně úzký okruh lidí.

Vyvolalo to v zemi šok, katarzi, něco naprosto nevídaného v jejích dějinách. V takových chvílích volně znějí slova, kterým se dříve mermomocí vyhýbali vysocí úředníci: nastal čas, kdy se dá všechno vyslovit na rovinu.

Prohlášení Anthonyho Lokea, ministra dopravy nové vlády, patří právě k takovým erupcím pravdy. A nejde tu o jakousi plánovanou akci, ale o náhodu. Loke jednoduše odpověděl na otázku novináře a řekl to, co pokládá za zřejmé a co pokládají za zřejmé mnozí jiní: proti Rusku nejsou fakta, nedá se zažalovat. A všechny tyto show s úlomky raket a amatérská videa z internetu nejsou fakta.

Až potom se členové nové vlády vyznají v dědictví, jež spadlo na jejich hlavy, a naučí se dávkovat každé slovo na palčivá témata. Protože budou-li mluvit o tom, že proti Rusku nejsou fakta, vzniknou následky ze strany zemí, jež prohlašují: „Je velmi pravděpodobné, že Rusko je vinné vším a vždycky." A jsou to země mocnější než Malajsie.

Nová vláda nemá zatím vlastně čas na politiku. Stačí jí nečekané tajné dluhy, nutnost škrtů v spoustě projektů kvůli šetření, zkrátka musí to všechno přežít. Dnes je těžké najít aspoň jedno prohlášení nového premiéra, nebo jeho ministrů, k něčemu kromě vnitřních záležitostí. Takže to, co řekl Loke, je vzácná výjimka, jde ale také spíš o vnitřní záležitost.

Víc než to, se dá celkem představit, že tlačili-li nemilosrdně na starou vládu, budou tlačit na novou ještě víc, kdežto odporovat bude ještě těžší. Takže nikoho nepřekvapí, když nynější vláda najednou prohlásí, že sdílí postoj Nizozemí v otázce viníka sestřelení letounu. Jenže existuje stejná šance, že Malajci řeknou „vyšetřovatelům" toto: stačí chlapci, takhle se pracovat nedá, je třeba sestavit novou vyšetřovací komisi. A ještě větší šance je, že o této otázce budou v zemi zase mlčet. Protože, opakujeme, říkat to, co si myslíš, je v dnešním světě přepych.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce