Při tavení kovu z rudy se do atmosféry uvolňují mikroskopické částice olova, které vítr rozptýlí do velké vzdálenosti. Dostane-li se do rašeliniště, usadí se a vytvoří vrstvy, jež odrážejí úroveň rozvoje hutnictví v té či jiné době. Dosud byly nejranější stopy po znečištění těžkými kovy datovány rokem 3000 před naším letopočtem a nacházely se na jihu Španělska.

Vědci vykonali geochemický rozbor vzorků odebraných na rašeliništi Crveni Potok v Srbsku. Ukázalo se, že se první příznaky znečištění olovem objevují již před 5600 lety, po roce 600 před naším letopočtem a do roku 1600 našeho letopočtu se dá pozorovat v rašelině stejnoměrné zvýšení obsahu kovu.

Vědci objevili špičky koncentrace olova odpovídající době starověkého Říma a rovněž poměrné zvýšení úrovně znečištění po pádu Římské říše. Poslední svědčí o tom, že v Srbsku pokračoval rozvoj hutnictví s použitím římské techniky tavení rud.

Dříve měli za to, že se Evropané po pádu starověkého Říma změnili na skupiny technologicky zaostalých kmenů. Avšak nové údaje svědčí, že přinejmenším část obyvatel Evropy zachovala znalosti o těžbě užitkových nerostů až do konce středověku.