První úspěšný pokus o vytvoření lodí pro námořní letectvo přišel až na konci 60. let, když byly postaveny dvě vrtulníkové lodě Moskva (1967) a Leningrad (1969). Později je nahradily čtyři těžké letadlové křižníky třídy Kyjev, které mohly nést kolem 30 vrtulníků a bitevních letounů Jak-38. Studenou válku přežila pouze loď Admiral Gorškov, která byla po modernizaci prodána do Indie, kde dostala jméno Vikramaditya. Ostatní byly sešrotovány nebo skončily v muzeu v Číně, připomíná osud sovětských letadlových lodí Robert Farley.

První opravdovou letadlovou lodí byl však Admiral Kuzněcov s výtlakem 60 tisíc tun, který byl puštěn na vodu v roce 1985 a uveden do služby v roce 1991. Další loď z této třídy byla prodána do Číny. Admiral Kuzněcov je jedinou letadlovou lodí, kterou Rusko má, a na své palubě může nést letouny MiG-29 a Su-33. Během své služby se loď potýkala s řadou problémů a poruch, za což mohla špatná údržba a nedostatek financí.

Nejslavnější bojová mise Admirala Kuzněcova přišla v roce 2016, když byl nasazen u břehů Sýrie. Jak ale podotýká autor, mise měla mnohem větší mediální dopad než vojenský a loď ztratila dva letouny (MiG-29K a Su-33). Teď loď prochází modernizací.

Za studené války měly letadlové lodě poskytovat podporu raketonosným ponorkám a měly proto hrát spíše obranou roli, než útočnou, vysvětluje Farley. Mise Admirala Kuzněcova v Sýrii však ukazuje, že Rusko plánuje využívat letadlové lodě i pro útočné cíle. Kromě toho jsou mise tohoto typu nejlepším způsobem, jak předvést ruskou námořní moc.

Dnes v Rusku pracují na Proketu 23000E Štorm, obrovské letadlové lodi na jaderný pohon s výtlakem 100 tisíc tun. Nicméně autor pochybuje, že Rusko má ještě kapacity na to, aby takto obrovskou loď postavilo. „Ruské loděnice nepostavily tak velkou a vyspělou loď jako Admiral Kuzněcov od doby… Admirala Kuzněcova," píše autor.

Podle něj se proto Moskva může rozhodnout objednat letadlovou loď od Číny, což bude zásadní obrat ve vojensko-technické spolupráci mezi oběma zeměmi, uzavírá autor.