Jde o jednomístný vrtulník prostorové rámové konstrukce (z kovových nosníků). Místo pilota je etalonem minimalismu: tvrdé sedadlo s upínacími pásy, dvě typické vrtulníkové řídicí páky (obrátky motoru a řízení rotoru), dva pedály a maximálně lakonická palubní deska. Podvozek je s malými desetipalcovými koly, které se dají vyměnit za plováky. A nic nenaznačuje ani trupu letadla.

Na rozdíl od francouzských lehkých, ale mnohem větších strojů Aérospatiale Lama či Aérospatiale Alouette II, chybí dokonce i průzračný aerodynamický kryt. Takový je superlehký vrtulník Mikron, který vyprojektovali inženýři z konglomerátu firem RD-CHELI a Gyroplány pokrokové letecké technologie z Moskevské oblasti. Mimochodem, Mikron není žádným konceptem, je připraven pro sériovou výrobu. O tomto minivrtulníku hovořil v exkluzivním interview pro Sputnik inženýr tohoto projektu Sergej Karlov:

„Naše společnost se věnuje této tématice už přes 15 let, a pro našeho hlavního konstruktéra se staly minivrtulníky věcí celého života. Tento projekt jsme zahájili před dvěma lety. Uvádíme již třetí variantu připravenou pro sériovou výrobu. Vyléčili jsme Mikrona z „dětských nemocí" jeho prototypů a vyvinuli jsme technologii. Jedinečnost stroje spočívá v tom, že k letům v něm nepotřebuje člověk žádné profesionální znalosti pilotování. Je to vrtulník s nejmenším počtem problémů, které jsou typické pro „velké letectvo". Původně se projektoval pro vzletovou váhu nanejvýš 115 kg, protože podle ruských zákonů letouny s touto a menší vzletovou váhou nepodléhají certifikaci, a pro jejich řízení nepotřebuje člověk pilotní průkaz. Tento vzor ale už přesahuje tuto hranici na žádost zahraničních zákazníků, protože tam nejsou pravidla tak přísná. Namontovali jsme Wankelův motor, což zvýšilo vzletovou váhu."

Podle slov inženýra je Mikron nejen kompaktní, ale také skládací. Dá se uchovávat v obyčejné garáži a převážet v automobilovém přívěsu. Stroj je aerodynamicky velmi stabilní a vyvážený díky koaxiálnímu schématu rotorů.

Na otázku zpravodaje Sputniku o sférách praktického použití podobného stroje kromě „výletů pro milovníky adrenalinu", Sergej Karlov odpověděl toto:

„Zaprvé, cena letové hodiny je u Mikronu mnohem menší, než u větších vrtulníků. Dá se použít pro monitorování potrubí a elektrického vedení, protipožární kontrolu lesů, pro pátrání po zmizelých turistech nebo horolezcích, a také pro natáčení videa a filmů. A to hlavní je, že stroj je nanejvýš jednoduchý a spolehlivý. Pravděpodobnost poruch je minimální."

A teď trochu o letových a technických charakteristikách tohoto vrtulníku. Hmotnost prázdného stroje s Wankelovým motorem činí 160 kg, užitečné zatížení je 140 kg a vzletová váha 300 kg. 25litrová palivová nádrž zabezpečuje až 2 hodiny letu. Palivem je automobilový benzín RON 95 (ne nižší), který je znatelně levnější a přístupnější, než letecký (AVGAS-100LL), a tím spíše letecký petrolej TS-1 (v Rusku) nebo JetA1 (v zahraničí). S Mikronem můžete doslova přistát u čerpací stanice a natankovat obyčejný benzín z obyčejné pumpy (žádné speciální „letecké" tankovací zařízení nebudete potřebovat) a můžete letět dál!

Když mluvil o zájemcích minivrtulníků z Moskevské oblasti, inženýr Sergej Karlov podotkl:

„Ruských zájemců je zatím bohužel méně, než zahraničních. Objednávky dostáváme hlavně z Austrálie, Nového Zélandu a USA."