Atomová ponorka K-162

Rekord v rychlosti sovětské jaderné ponorky K-162, která byla zařazena do služby v roce 1969, zatím nebyl překonán. Ponořená dokázala vyvinout rychlost až 82 kilometrů za hodinu. Mohla se rychle přiblížit k protivníkovi, zaútočit okřídlenými střelami P-70 Ametist, nebo torpédy, a rychle uniknout do bezpečí. Daní za to ale byla vysoká úroveň hluku. To připravilo ponorku o její největší přednost — skrytost.

Loď byla kromě toho velmi drahá, jelikož její trup byl vyroben z titanu.

Ekranoplán Luň

Během let studené války velení sovětských ozbrojených sil aktivně hledalo způsob boje s letadlovými loděmi. Nejpozoruhodnější řešení byl ekranoplán Luň, což je jakási kombinace lodi a letounu. Američtí analytici tento stroj kvůli jeho vzhledu nazývali Kaspické monstrum. Měl délku 75 metrů a výšku 20 metrů, nad mořem letěl rychlostí až 500 kilometrů za hodinu. Prototyp byl spuštěn na vodu v roce 1986.

Luň se přibližoval k cíli ve velmi malé výšce a protivzdušné prostředky protivníka ho neviděly. Díky tomu se mohl dostatečně přiblížit k letadlovým lodím a vystřelit nadzvukové protilodní rakety Moskit. Každá z těchto raket obsahuje bojovou hlavici o hmotnosti 300 kilogramů a přibližuje se k cíli ve výšce od sedmi do dvaceti metrů.

Stíhačka Su-47 Berkut

Prototyp perspektivní stíhačky Su-47 se poprvé vznesl do vzduchu 25. září 1997. Po právu se považuje za jeden z nejzajímavějších letounů na světě. Jeho největší zvláštností je křídlo s opačným úhlem. Toto řešení umožňuje letoun lépe kontrolovat při malých rychlostech a zmenšuje viditelnost vůči radarům, dále zvyšuje aerodynamickou efektivitu letounu.

Právě křídlo ale bylo hlavním problémem pro sériovou výrobu. Aby bylo dostatečně tuhé, je nutné pro jeho výrobu použít velmi drahé kompozitní materiály. Na prototyp peníze stačily, ne ovšem na sériovou výrobu. Jediný kus se nyní nachází v muzeu Letového zkušebního institutu Gromova.

Objekt 640 Černý orel

Objekt 640 je ruský návrh hlavního bojového tanku, který byl vyvinut specialisty Omské konstrukční kanceláře dopravního strojírenství. Tento stroj byl poprvé veřejnosti ukázán v roce 1997. Tank má věz nové konstrukce, motor o výkonu 1500 koní, 125 milimetrové dělo s nabíjecím automatem a různými druhy dynamické a aktivní ochrany.

Ruské ministerstvo obrany, podle informací médií, nebyl spokojeno s tím, že je příliš podobný T-72 a T-80, nicméně řada řešení se následně odrazila v konstrukci tanku T-14 Armata.

MiG-105.11

V letech studené války prováděly SSSR a USA vývoj kosmických létajících aparátů, které se v perspektivě mohly použít jako kosmické bombardéry. Američané vytvořili experimentální stroj X-20 Dyna Soar, Sověti vytvořili zkušební stroj MiG-105.11. Bylo plánováno, že na orbitu bude vynášen za pomoci mezikontinentální balistické rakety R-7. Na konci 70. let byl stroj vyzkoušen za rychlostí nižších než rychlost zvuku, byl vypouštěn z letounu Tu-95.

Zkoušky byly zastaveny v září roku 1978, kdy byl letoun poškozen při přistání. Dále byl projekt uzavřen kvůli jeho vysoké ceně. Jediný prototyp se nachází v muzeu v Moninu u Moskvy.