Zajímavé je to, že obyčejné Švédy nestrašili válkou od roku 1961, to znamená více než půl století. Od roku 1991 se podobné brožury už nerozesílaly ani úředníkům.

Jak tomu bývá v poslední době často, západní tisk dělá lidem radost paletou názorů a různorodostí výkladů.

„Brožury neuvádějí potenciálního agresora," píše Time. „Ale jejich vydání se shoduje se zvýšeným znepokojením v otázkách bezpečnosti, vyvolaným anexí Krymu ze strany Ruska v roce 2014. Švédsko obviňuje Moskvu z pronikání do jeho vodního a vzdušného prostoru. Švédsko začalo zvyšovat vojenské výdaje v loňském roce po mnohaletém snižování kvůli ruskému nebezpečí a uvažuje o vstupu do NATO.

„Publikace se shodovala se zintenzivněním sporu o bezpečnosti a možností vstupu do NATO po anexi Krymu ze strany Ruska v roce 2014," píše Guardian, „a také nedávných vpádů Ruska do vodního a vzdušného prostoru Švédska. Země začala zvyšovat výdaje na zbrojení po čtvrtstoletí snižování."

„Publikace se shoduje se zintenzivněním sporu o bezpečnosti po anexi Krymu ze strany Ruska v roce 2014," píše Express. „Nedávné vpády Ruska do vodního a vzdušného prostoru také ovlivnily napětí v zemi."

A tak dále. Zdá se, že výjimkou je pouze izraelský tisk, který uviděl v brožuře ne ruské, nýbrž islámské nebezpečí. Jedny z nejpopulárnějších izraelských novin uvádějí: „Je mnohem pravděpodobnější, že švédská vláda se připravuje k občanské válce jako k výsledku své nezodpovědné a nerozumné migrační politiky." Dále se tam uvádí, že se ve skutečnosti celé okresy ve Švédsku nacházejí pod kontrolou šaríi, po zemi se „toulají tisíce džihádistů" a celkově „stát je na pokraji kolapsu". A dále v tomtéž poplašném duchu.

…Nejzajímavější je toto:

Ve skutečnosti nová švédská brožura děsí obyvatele království vším, čím může. Především novinkami, které v 60. letech v současné podobě neexistovaly:

1) Změnou podnebí (známou jako „globální oteplení"), jejímž následkem „se stávají častějšími lesní požáry a povodně".

2) Nabouráním do elektronických systémů, jehož následkem může být „vypnuta elektřina".

3) Falešnými informacemi, „jejichž pomocí se země a organizace už pokoušejí ovlivňovat naše hodnoty a činnost".

Navíc tradiční hrozba teroristických útoků (jí patří zvláštní pasáž).

No a „staronová hrozba" — vpád Rusů.

To znamená, že jediné, co se v tomto případě týká Ruska, je jeho návrat do masového vědomí obyvatel západních států jako visícího nad nimi bezprostředního nebezpečí. Bylo by možné si v tomto případě nadávat za agresivitu. Ale k tomu je nejdříve nutné brát vážně logiku „Švédsko se polekalo ruské okupace, protože Rusko tisíce kilometrů směrem na jih na základě referenda přijalo zpět ruský Krym". Ale brát takovou logiku vážně se nedá.

Jak už jsme psali, Rusko nemůže udělat nic ke zmenšení ruského nebezpečí. Prostě proto, že se nijak neúčastní jeho vytváření.

Rusko nemůže zakázat státní Britské vysílací korporaci, aby natáčela filmy o tom, jak vtrhává do Pobaltí.

Rusko nemůže zakázat Norsku natáčet seriály o tom, jak ho, Norsko, okupovala ruská vojska.

Rusko nemůže zabránit Švédsku a sousedním zemím účastnit se idiotské klauniády „najít ruskou ponorku" (všichni si to pamatují? Švédsko týden hledalo tajemnou ponorku ve svých vodách. Nic nenašlo, ale trpká příchuť zůstala a západní média píší o „vpádech Rusů do vodního prostoru").

Jediné, co může dělat, se zájmem sledovat události. Jelikož na mezinárodním „trhu s nebezpečím" neplatí autorské právo, Rusko nedostane nic za využívání jeho obrazu v mnohamiliardovém byznysu vojenských objednávek a vnucování zbrojních kontraktů.

Škoda. Tento byznys — příšerné ohrožení bezpečnosti — je v dnešním nestabilním světě očividně úspěšný.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce