Poté, co obvodní správa oznámila, že v červnu se na pomníku objeví tabulka s upřesněním údajů z maršálova životopisu, například účast v potlačení maďarského povstání v roce 1956, postavení Berlínské zdi atd., nenávist k osvoboditeli Prahy už někteří autoři zřejmě nedokáží skrývat. Koněv doslova do sebe vstřebal tuto rozlícenost moderních bojovníků proti Rusku. „K čertu s Koněvem. Socha maršála je symbolem čtyřicetileté mizérie," píše na stránkách lidovky.cz Jana Machalická. Její verdikt je nelítostný: „Koněv byl nelítostný vykonavatel imperiální politiky Sovětského svazu". Další autor, Robert Troška, nа portálu parlamentnilisty.cz se ptá, proč „Sovětský komunista Koněv sochu v Praze má, náš vojevůdce Radecký nikoliv". Pan Troška, který se hrabe v Koněvově životopisu a vypočítává jeho „hříchy", dochází k závěru, že sovětský vojevůdce mohl docela dobře bojovat s českými legionáři, neboť během Občanské války se přidal k bolševikům právě na Transsibiřské magistrále. A s osvobozením Prahy podle názoru autora neměl velitel 1. Ukrajinského frontu vůbec nic společného, všechny zásluhy patří vlasovcům a účastníkům Pražského povstání.

Bohužel samotný maršál samozřejmě autorům odpovědět nemůže. Ale jeho dcera Natalja Ivanovna Koněvová situaci v Praze zná. Toto řekla během rozhovoru se Sputnikem:

„Boj proti památníku probíhá už dlouho. Nejdříve ho chtěli přemístit na území ruského velvyslanectví, potom ho polili růžovou barvou… Jestli se Pražané rozhodnou, že pomník už nepotřebují, ať ho odstraní. Prosím vás pouze o jedno: nestrhávejte ho z podstavce, netahejte ho na provaze jako poraženého, jako oběť nebo nepřítele, jako se to stalo v Krakově. Chci připomenout současné generaci obyvatel Prahy, že otec sice byl součástí sovětského systému, ale neúčastnil se sovětizace Československa. Nenutil Čechy a Slováky po válce přijmout novou Ústavu, nesvrhával zákonnou vládu. Naopak, pomáhal návratu do Prahy Eduarda Beneše z vyhnanství jako zákonného československého prezidenta. Beneš byl dopraven do českého hlavního města po Vítězství s pomocí, kromě jiných, i mého otce.

Na tyto skutečnosti se dnes v Česku z nějakého důvodu zapomíná. Je smutné, že památka Ivana Koněva se stala rukojmím politických sporů se současným Ruskem, drobnou kartou v rukách nepřátel naší země."

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce