Co týden dal, aneb symboly
Alexandra Udženija 13. května 2018

"Symbol je obvykle nějaké znamení, které odkazuje na určitý skrytý význam či souvislosti těžko popsatelné slovy. Symboly velkou měrou působí i v politice. Ne vždy však člověka naplní radostí.

Začátkem května byla v německém Trevíru odhalena socha jednoho místního rodáka, Karla Marxe. Na odhalení jeho sochy se přijel podívat i předseda Evropské komise Jean Claude-Juncker. Pan Juncker ve svém projevu při odhalování sochy v nadživotní velikosti mimo jiné řekl, že Marxe nelze vinit za pozdější zločiny komunismu.

Jenže v komunistickém manifestu totiž Marx uznává násilí jako legitimní nástroj revoluce proletariátu. Většina nekritických českých podporovatelů Evropské unie mlčí (čest výjimkám). Přiznat si nepříjemnou pravdu, totiž že představitel Evropské unie uštědřil facku obětem komunismu a zemím, které 40 let pod komunistickým terorem žily, není asi jednoduché. Nicméně symbolické je to dost. To nám ten Den Evropy poměrně zhořkl."

Souhlas.
Ale:
"Den Evropy" nezhořkl právě teď a právě Marxem a jeho ctiteli v Bruselu.
Oslavy Karla Marxe jsou jen poslední kapkou hořké reality.

Hořká je již dávno servilita k Evropské unii a její Komisi, k jejímu marxistickému vedení jehož je pan Juncker posledním z dlouhé řady představitelů.

Nemusíme jít daleko do minulosti, stačí si vzpomenout na plán italského komunisty Altiera Spinelliho, podle kterého se budoucí Evropa zbaví zátěže národních států na své cestě k socialismu. Spinelliho plán se stal jedním z dokumentů EU a jeho autor byl uznán za jednoho z "otců zakladatelů" Unie. Můžeme vzpmenout předsedu komise Barrosa, na obsazení řady minulých Komisí bývalými komunisty a Maoisty.

Nevzpomínám si, že by ODS proti tomu vystoupila, slyšeli jsme jen, že Evropská unie potřebuje reformu, ale žít nám bez ní nelze.

A pak přišla Ukrajina. Symbolů bylo plno, nacistické insignie jejích Národních gard a neonacistických úderných oddílů, pluků jako smutně proslulý Azov a mnoha dalších jsou bezpochyby symboly, symboly zla, symboly nacismu. ODS nevadily ani prohlášení jejich velitelů a partjních "vůdců", z nichž mnozí dnes jsou i dnes poslanci ukrajinského parlamentu o tom, že "zbaví Ukrajinu Židů, Rusů a jiné verbeže", nevadilo a nevadí jim velkohubé prohlašení dalšího velitele nacistických ozbrojenců Biletského o tom, že "nás povedou v poslední křížové výpravě za vítězství bíle rasy nad semity vedenými podlidmi".

Evropa jásala a s ní ODS. A pokud už dnes nejásá, alespoň zbaběle mlčí a stále, bezvýhradně, spolu s vládou, bez jediného slova pochyb, kritiky, či alespoň stopy výhrad k neonacistické politice ukrajinských "vlastenců", podporuje neonacisty ovládaný zkorumpovaný režim, který svou zemi uvrhl do nepředstavitelné bídy, nesplatitelných dluhů a vražedné občanské války.

Proto je pro mně její poslední prohlášení, to o podpoře státu Israel, symbolem pokrytectví.

Stejně jako další v řadě prohlášení o tom, jak ODS bude reformovat ODS.

Reforma EU totiž už dávno probíhá. Již přináší první ovoce.
Dublin IV, Marakešská deklarace, tlak na přijetí nespecifikovaného množství migrantů bez naší kontroly a bez ohledu na naší vůli a naše zájmy.

ODS je proti, obávám se ale, že i to je jen symbolické.

ODS bude opět Unii reformovat a oznamuje, že bez dobrotivé Unie si naší budoucnost neumí představit.

No, milá paní Udženio, zní to hezky, ale my jsme nyní až po uši ve fázi kultury úplného a absolutního souhlasu, dáváme dobrovolně souhlas s návratem komunistů, s návratem nacistů a v kultuře bezpohlavního politikaření bez idejí, principů a zásad. I ta "opoziční politika" ODS je viditelná jen v symbolech, jako EET.

Co na to říci? Snad jen...tak pán Bůh s námi a zlé pryč.

https://echo24.cz/a/SHrW6/co-tyden-dal-aneb-symboly