Průzkumu se zúčastnilo 14 anglicky mluvících hudebníků, 13 dvojjazyčných osob, které nejsou spojeny s hudbou a 14 lidí, kteří se nikdy nezabývali ani hudbou, ani jazyky. 

Během experimentu s fMRI si museli účastníci zapamatovat dva druhy zvuků a po několika fázích poslechu jmenovali ty, které byly podobné. V průzkumu byly použity běžné zvuky jako kašel, hraní flétny a zvuk z vodovodu. 

V závěru se ukázalo, že dvojjazyční lidé a hudebníci reagovali rychleji a přesněji než ostatní účastníci experimentu. Podařilo se také dokázat, že jejich mozky jsou mnohem „plastičtější", protože to co si zapamatují, pak používají pro prostorové a sémantické informace.