To je šílené - čeští europoslanci za hnutí ANO a ČSSD opět hlasovali pro migraci. Evropský parlament nově podpořil návrh evropského komisaře pro migraci Dimitrise Avramopoulose, aby EU podepsala úmluvy OSN, které mají zcela otevřít hranice států pro migranty a uprchlíky. Oba texty mají být hotové do konce července. K podpisu mají být smlouvy předloženy členským státům OSN na Valném shromáždění OSN v září 2018. Dalším obrovským problémem je to, že Evropská komise dlouhodobě usiluje o to, aby se smluvní stranou stala celá EU a Europarlament ji v tomto záměru podpořil.

Vedení EU by tak podepsalo úmluvy i proti vůli České republiky a my bychom se museli podřídit. Pro tento doslova vlastizrádný návrh hlasovali VŠICHNI europoslanci zvolení za vládní hnutí ANO - tedy Pavel Telička, Petr Ježek, Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Tady jasně vidíte, že vám Andrej Babiš ohledně migrace říká v ČR úplně něco jiného než ve skutečnosti dělají za vašimi zády jeho poslanci. Jsou zcela servilní vůči diktátu EU a hlasují proti zájmům ČR. Stejně tak hlasovali pro návrh europoslanci za ČSSD, TOP 09 a STAN, jmenovitě Luděk Niedermayer, Stanislav Polčák, Jiří Pospíšil, Jaromír Štětina a Miroslav Poche, kterého ČSSD navrhuje na funkci ministra zahraničních věcí ČR v Babišově vládě. Další dva europoslanci za ČSSD Pavel Poc a Olga Sehnalová se v této věci neuměli rozhodnout a zdrželi se hlasování. A několik dalších českých europoslanců pak v tento den, kdy se jednalo o tak důležité věci, která může mít zásadní dopad na osud českého národa, státu a jeho občanů, nebyli v Evropském parlamentu vůbec přítomni.

Z jednání o obou úmluvách se už na pokyn prezidenta Donalda Trumpa stáhly USA. Americký prezident vyhlásil, že USA nepodepíší tyto dokumenty, protože jsou v rozporu s jejich národními zájmy v oblasti bezpečnosti. Evropský parlament, Evropská komise a čeští europoslanci ale zcela skandálně prosazují opak.

A teď se na celý odhlasovaný návrh podívejme podrobněji. Za naprostého nezájmu médií hlavního proudu posunul 18. dubna 2018 Evropský parlament (EP) do finále jednání o dvou mezinárodních smlouvách, které mají hranice EU a hranice jejích členských států zbavit všech překážek proti volnému příchodu migrantů ze třetích zemích. Na návrh evropského komisaře pro migraci, vnitřní věci a občanství Dimitrise Avramopoulose schválil usnesení, kterým vyslovil podporu záměru sjednání Globálního paktu o bezpečné, řízené a legální migraci a Globálního paktu o uprchlících. Evropská komise tímto krokem získala polovinu mandátu, který by ji oprávnil k podpisu obou smluv jménem celé EU. Druhou polovinu zatím drží v rukou národní ministři členských států EU. Bez jejich souhlasu Komise oba dokumenty podepsat nemůže. V tom případě by rozhodnutí o podpisu a ratifikaci obou proimigračních smluv zůstalo záležitostí každé jednotlivé národní vlády.

Podepíše to EU za nás? Evropská komise dlouhodobě usiluje o to, aby se smluvní stranou obou paktů stala celá EU. Europarlament ji v tomto záměru podpořil. V bodě 2 usnesení 2018/2642(RSP) europoslanci vyzvali vlády členských států, „aby se sjednotily ve jménu jednotného postoje EU a aby aktivně bránily a podporovaly jednání o důležité otázce globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících“. EU jako celek by se mohla stát smluvní stranou obou dokumentů pouze v případě, pokud by členské státy daly Komisi k podpisu mandát. Podle oficiálně platných pravidel stanovených Lisabonskou smlouvou by takový krok měl být proveden v rámci tzv. Společné zahraniční a bezpečností politiky (SZBP). Tedy na půdě Rady ministrů zahraničí, nebo na Evropské radě, což je summit šéfů států a vlád EU. V obou případech by rozhodnutí o delegování pravomoci k podpisu paktů mělo být odhlasováno jednomyslně. Zatím situace vypadá tak, že by k jednomyslnému souhlasu dojít nemělo. Maďarsko a Polsko dlouhodobě dávají najevo, že nehodlají připustit, aby Brusel získal tuto pravomoc. Maďarská vláda již dva roky jasně sděluje Komisi, že tento záměr hodlá v Radě vetovat. Stejný postoj zaujímá i polská vláda. Nová rakouská vláda se letos připojila k záměru zablokovat podpis obou paktů jménem EU. Jednomyslný souhlas Rady se tedy v tuto chvíli jeví jako vyloučený.

Existuje však riziko, že by se Komise mohla pokusit pomocí procedurální „finty“ tuto překážku obejít. Z minulosti k tomu existuje několik precedentů. Jedním z nich je Rámcová úmluva o kontrole tabáku (FCTC). Na půdě Světové zdravotnické organizace (WHO) byla sjednána v roce 2004. Podepsaly ji zástupci vlád všech tehdejších členských států EU. Za ČR připojila v Ženevě podpis tehdejší ministryně zdravotnictví Milada Emmerová (ČSSD). Jenže ratifikace této úmluvy u nás vzápětí narazila na veto Senátu. Senát zamítl ratifikaci úmluvy, která smluvní strany zavazovala k přijetí řady nesmyslných opatření. Od zavedení obrázkových varování na krabičkách cigaret až po zavedení zákazu kouření v restauracích. Přestože se proces ratifikace v jednom z členských států zadrhl, tak si Evropská komise „troufla“ podepsat FCTC jménem celé EU. Dokonce měla tu „drzost“, že to oficiálně zdůvodnila jako první zkušební použití tehdy nově zavedené Společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Jenže záměr podepsat úmluvu předložila nikoli do Rady ministrů zahraničí, kam by tento akt patřil v rámci SZBP, ale do Rady ministrů zdravotnictví. Podle všech známých okolností tak učinila záměrně. Protože se tak snažila obejít nutnost jednomyslného hlasování, které Smlouva o EU a Smlouva o zřízení ES v případě vnější akce požadují. Podle tehdejších verzí obou primárních smluv nebylo precizně vymezeno, jakým způsobem se má hlasovat v Radě ministrů zdravotnictví.

Podle jednoho z právních výkladů se mělo hlasovat rovněž jednomyslně, protože zdravotnictví je stále ještě v působnosti členských států a EU na tomto poli má pouze doplňkovou a koordinační úlohu. Jiný výklad připouštěl možnost hlasování kvalifikovanou většinou, protože oblast zdravotnictví podle tehdejší úpravy nebyla zařazena ve výčtu případů, kdy je nezbytný jednomyslný souhlas. Česká ministryně Emmerová se však v Radě nakonec ani nepokusila návrh vetovat, takže Komisi záměr vyšel.

Nejde bohužel o jediný případ, kdy se Komise úspěšně pokusila veto některého členského státu procedurálně obejít. Podobně neregulérně bylo loni schváleno i nařízení o zbraních a střelivu, které je veřejně známé jako tzv. odzbrojovací směrnice. Místo do Rady ministrů vnitra a spravedlnosti, kde se podle Lisabonské smlouvy hlasuje jednomyslně, jej Komise předložila k hlasování do Rady pro vnitřní trh. Kde se hlasuje kvalifikovanou většinou. I přes halasné protesty některých zemí byl návrh touto cestou schválen.

Dále v bodě 21 europoslanci „naléhavě žádají, aby bylo u migrantů bezvýhradně respektováno právo na sloučení rodin“. Opět situace, kdy náš stát už nebude mít „co kecat“ do toho, kdo bude na jeho území pobývat. V praxi by aplikace tohoto ustanovení znamenala, že by se v rámci slučování rodin do Evropy z Afriky následně odstěhovaly celé vesnice.

Požadavek na slučování rodin je však velmi problematický zejména v případě migrantů ze zemí, kde probíhá válka. Není výjimkou, že členové rozvětvených rodin bojují na obou stranách konfliktu. V případě Iráku nebo Sýrie je mnoho rodin, jejichž členové bojují jak v řadách vládních vojsk, tak i v řadách Islámského státu (ISIL). Pokud by se jedinému z nich podařilo dostat do Evropy, třeba jako uprchlíkovi před ISIL, tak by se za ním následně mohlo přistěhovat legálně i všech 23 bratranců i s manželkami a dětmi. Včetně těch, kteří působí v řadách teroristů.

Europarlament také „trvá na vytvoření bezpečných a legálních možností přístupu pro uprchlíky, jako jsou kromě závazného programu pro přesidlování např. humanitární koridory, humanitární mezinárodní víza“. Což není nic jiného než faktické právní prolomení hranic schengenského prostoru. Vnější hranice Evropy by již neměla být střežena, jak to stanoví Schengenská dohoda, ale měly by v ní být vytvořeny „migrační dálnice“.
Nejhorší na tom je, že europoslanci buď nečtou texty, o nichž hlasují, nebo neumí domyslet jejich důsledky. Přímo v textu usnesení, konkrétně v bodě G tzv. Recitálu, je uvedeno strašlivé číslo o počtu migrantů, kteří by se mohli nahrnout do Evropy. Nyní je „na cestě“ 258 milionů mezinárodních migrantů.

Europoslanci v usnesení potvrdili, že informace o zapojení nevládních neziskových organizací do masivního zaplavování Evropy migranty nejsou žádnou „fake news“. Jak se to snaží tvrdit eurokraté. Evropský parlament v bodě 19 usnesení „žádá, aby nebyla kriminalizována humanitární pomoc; požaduje větší kapacitu pro vyhledávání a záchranu osob v nouzi, aby všechny státy věnovaly této problematice větší kapacitu a aby byla uznána pomoc soukromých subjektů a nevládních organizací, které provádějí záchranné práce na moři i na pevnině“. Jde o předání státní moci v oblasti ochrany hranic nevládním neziskovým organizacím, které parazitují na nezákonné migraci. Nyní k tomu na návrh Komise veřejně vyzývá Evropský parlament.

Navíc i v bodě 21 usnesení žádá zavedení „dalších nových doplňkových právních nástrojů – jako např. systémy soukromého sponzorství migrace“. Nejen tento bod europarlamentní rezoluce působí dojmem, jako by je psal někdo z neziskovek financovaných miliardářem Georgem Sorosem. Vše má být podle europoslanců činěno „tak, aby uprchlíci mohli dosáhnout destinací za řádných a důstojných hostitelských podmínek“.

Do bodu 17 europoslanci nezapomněli zakomponovat obligátní podporu kvótám na přerozdělování migrantů, které patří k evergreenům Evropské komise. Vzhledem k tomu, že se právě projednává Víceletý fiskální rámec neboli rozpočtové limity na léta 2021 až 2027, tak usnesení obsahuje i požadavek na vyčlenění velkého množství peněz na migraci.

Podle Evropského parlamentu „je nutné zajistit masivní a trvalou pomoc pro rozvoj zemí, které přijímají velký počet uprchlíků, a zajistit, aby byla uprchlíkům nabízena trvalá řešení, zejména v podobě dosažení soběstačnosti a začlenění do společenství, v nichž žijí“. Zvláštní je, že podobnou starost europoslanci neprojevují o osudy důchodců, kteří celý život platili zdravotní a sociální pojištění, a na financování jejich potřeb státům při masívním přijímání migrantů již nebudou stačit peníze. Jak to v poslední době přiznalo Švédsko, které je evropským lídrem v přijímání migrantů v přepočtu na obyvatele.

V části, která se věnuje Globálnímu paktu o bezpečné, řízené a legální migraci, europoslanci vyzývají k většímu „tunelování“ evropských veřejných rozpočtů. V bodě 27 usnesení schválili výzvu členským státům, „aby minimalizovaly poplatky na převody finančních prostředků a aby se tímto problémem zabývaly při současných jednáních o paktu“. V bodě L Recitálu je k tomu uvedeno neuvěřitelné ekonomické zdůvodnění. Podle něj migranti v zemích, kde pobývají, utrácejí pouze 85 % prostředků získaných z výdělků, nebo ze sociálních dávek. Což znamená, že do zemí původu posílají čtvrtinu získaných peněz. Peníze, které migranti neutratí v hostitelské zemi, potom chybí veřejným rozpočtům v důsledku výpadku výběru daní. A to jak DPH, tak i daně z příjmu a pojistného na zdravotní a sociální zabezpečení, které platí evropští obchodníci a výrobci.

V Recitálu je dokonce vyčíslena i výše těchto transferů. „V roce 2017 bylo převedeno přibližně 596 miliard USD (12,754 bilionů Kč), přičemž 450 miliard USD (9,63 bilionů Kč) směřovalo do rozvojových zemí.“ Vyčíslení ztráty daňového inkasa v členských státech EU v usnesení uvedeno není. Je také poměrně obtížné, protože každý stát má jiné sazby DPH i daní z příjmů a pojistného. Velmi konzervativním odhadem však jde o částku minimálně 100 miliard USD (2,14 bilionu Kč). Tyto peníze pak samozřejmě hostitelským státům ve veřejných rozpočtech chybí na financování důchodů, školství, zdravotnictví či veřejné dopravy. Pro srovnání český státní rozpočet měl v roce 2017 výdaje 1,3 bilionu Kč.

V mohutném toku peněz je však kromě ekonomických škod schováno i obrovské bezpečnostní riziko. Mezi muslimskými migranty je náboženskými organizacemi vybírán tzv. zakát. Což je něco jako náboženská daň. Její výnos je posílán do islámských zemí. Částečně z něj jsou financovány humanitární aktivity jako stavba nemocnic či škol náboženskými organizacemi jako Muslimské bratrstvo. Část výnosu zakátu však jde i na financování džihádu. Tedy svaté války proti nemuslimům. Z těchto zdrojů je financována i nejedna teroristická organizace jako ISIL, An-Nusrá nebo Al-Káida. I když je to ve skutečnosti v rozporu s koránem. Prorok Mohamed v koránu stanovil za přípustné pouze 3 daně: daň z příjmu, daň z majetku a zakát. Ten by podle koránu měli platit pouze nemuslimové ve formě daně z hlavy. Dnes však muslimské organizace vybírají zakát jak od muslimských přistěhovalců do Evropy, tak i od firem, které chtějí vyvážet zboží do muslimských zemí. Je o různé formy poplatků za certifikáty o tom, že zboží bylo vyrobeno v souladu s islámem. Tuto skutečnost včetně varování, že část peněz slouží k financování teroristů, nedávno potvrdila i zpráva německé zpravodajské služby BND.

Paradoxní přitom je, že EU opakovaně schvaluje řadu různých směrnic a nařízení, jejichž účelem má být boj proti financování terorismu. V praxi vedou ke stále většímu prolamování soukromí Evropanů a evropských firem. Současně však tentýž Evropský parlament, který protiteroristické směrnice a nařízení schvaluje, ve svém usnesení vyzývá k usnadnění převodů peněz, které slouží prokazatelně i k financování islámského terorismu.

Nejhorší na tom je, že všechny tyto negativní aspekty připravovaných úmluv si europoslanci v usnesení pochvalují. V bodě 25 plénum EP konstatuje, že se „domnívá, že pakt je jedinečnou příležitostí k upevnění vazby mezi rozvojem a migrací v rámci agendy světové politiky“. Pro země, z nichž migranti do Evropy vyrážejí, je takovýto přísun peněz jistě vítaným zdrojem příjmů. I proto v této souvislosti hovoří afričtí politici o migraci jako o motoru ekonomického rozvoje.

Z jednání o obou paktech se už na pokyn prezidenta Donalda Trumpa stáhly USA. Americký prezident krátce po své inauguraci vyhlásil, že USA nepodepíší tyto dokumenty, protože jsou v rozporu s jejich národními zájmy v oblasti bezpečnosti. Evropský parlament v usnesení tohoto amerického kroku lituje. Poučení a příklad si z něj však vzít nehodlá. Naopak doporučuje nadále pokračovat „plnou parou“ v cestě k co největšímu otevření evropských hranic migrantům.

EU v případě migrační krize opakovaně prokazuje, že bezpečnost obyvatel Evropy je jí ukradená. Stejně jako osudy národů, které žijí ve státech EU. Eurokraté by národní státy chtěli zrušit a nahradit je evropskou federací. Na národní zájmy proto Brusel kašle a zřejmě migraci považuje za součást procesu přeměny evropských národů na unijní masu.

Všechny kroky, které EU podniká v oblasti migrace nesměřují k zastavení migrace do Evropy. Problém nelegální migrace eurokraté chtějí řešit tím, že z ní učiní migraci legální. Bez toho, že by se nějak omezoval počet příchozích a že by členským státům mělo být ponecháno právo rozhodovat o tom, koho do země vpustí a koho v ní nechají žít.

Celý článek zde: https://www.parlamentnilisty.cz/…/Hlasovani-o-kterem-se-mlc…