Petr Hampl se na příkladu nedávného skandálu okolo Facebooku zamýšlí nad cenzurními praktikami současných elit a předpovídá dvě možná vyústění nynějšího utahování šroubů

Není tomu dlouho, co se na portálu Seznam objevila série „investigativních článků“, jejichž titulky hlásily odhalení mohutné rozkrádačky v jedné politické straně. Když čtenář článek rozklikl, našel text plný emotivně zbarvených výrazů a silných výroků. Slova jako „rozkrádání“ „zpronevěra“ byla snad v každé větě. Jen se čtenář nemohl pořád dozvědět, co se vlastně stalo.

Až teprve, když se dočetl do posledního nebo předposledního odstavce, zjistil tu hrozivou věc - jeden z členů strany začal vyrábět odznaky a šály se stranickým logem a začal je prodávat ve vlastním obchůdku. Co je na tom nepoctivého? Jak to souvisí s prací stranického vedení? Asi vůbec, ale to se čtenáři nedozvědí. Většina z nich skončí v prvních odstavcích nebo se spokojí s titulkem a odnese si pouze pocit, že zmíněná strana je stranou zlodějskou.

Skandál nad skandály

Nejde žel o výjimku, ale o standardní výkon novinářské profese. Časy, kdy investigativní reportéři odhalovali skandály, jsou dávno pryč. Dnešní moderní pokrokový novinář naopak skandály ze všech sil zakrývá. Včetně toho, že zahlcuje veřejný mediální prostor absolutními pitomostmi typu rozborů, kdo komu sáhl před 30 lety na koleno.

Do kategorie takových absurdních pseudokauz patří „aféra“ kolem údajného zneužívání dat společností Facebook. Pokud člověk čte pouze titulky a první odstavce, snadno nabude dojmu, že došlo k jakémusi zneužití důvěrných dat. Něco ve stylu, že Facebook lidi tajně fotografuje ve sprše a snímky prodává jejich sousedům. Nebo něco, co se tomu blíží. Logicky tedy vznikla panika, dokonce včetně poměrně masového rušení facebookových účtů.

Těm pár superdůkladným čtenářům, co si dalo práci zjistit, o co vlastně jde, se ukázala úplně jiná perspektiva. Celé to slavné „zneužívání dat“ spočívá v tom, že když na Facebooku sdílíte koťátka, zobrazuje se vám více reklam s koťátky. Když sdílíte kamióny, zobrazuje se vám více reklam s kamiony. Ve skutečnosti je třídění o něco sofistikovanější, ale princip je stejný. Rozhodně nejde o žádné prozrazování soukromých tajemství. Konec konců, většina uživatelů takové třídění vítá. Málokterý muž je rád, když mu webové stránky zobrazují reklamy na menstruační vložky, nebo když ho vybízí, aby vyzkoušel novou rtěnku.

Ani metody firmy Cambridge Analytica, která pro Trumpa pracovala, se nijak nevymykají tomu, co je v reklamní branži běžné, alespoň podle toho, co bylo zveřejněno. Jejich práce s daty o uživatelích není srovnatelně masivní ani sofistikovaná proti tomu, co převedl v roce 2013 Obamův tým.

Čtěte ZDE: Zase už jen jedna povolená pravda: Boom udavačů a cenzorů. Kdo určí, co jsou fake news? Milióny pro výrobce oficiálních lží. Necháme si znásilnit myšlení? Vše pro naše dobro. Orwell jako vyšitý. Ještě není tma, ale stmívá se...

Pravda vyplave, pokud... 

Co je tedy špatně? Proč musel Zuckenberg na výslech a proč se mluví o konci Facebooku? Důvodů může být víc, ale zcela jsitě vyhřezlo zoufalství elit nad sociálními sítěmi. V posledních 100 letech tomu totiž bylo tak, že média fungovala jednostraně. Elita sdělovala, obyčejní lidé poslouchali. Pokud probíhala diskuse, tak mezi různými skupinami intelektuálů a novinářů. Divákům a posluchačům nezbylo, než sedět a poslouchat.

Sociální sítě tuhle hierarchii otáčí, byť nezamýšleně. Zakladatelé Facebooku předpokládali sdílení fotek z dovolené či roztomilých zvířátek a ne diskusi o společenských a politických záležitostech. A to ještě není všechno. Nejen, že lidé si spolu navzájem píší, ale jejich debata je absolutně nekorektní. Mluví spolu přesně o tom, o čem by podle elit neměli mluvit a sdílejí přesně ty informace, o kterých by se nemělo vědět. Korporace Facebook šikanuje a blokuje, sítě jsou plné udavačů, policie za jejich zády je připravená zatýkat. A ono to pořád ještě nestačí.

Jenže ono nejde jen o sociální sítě, ale o obecnější princip. Kdykoliv v dějinách se stalo, že vládnoucí třída se snažila lidi umlčet a kdy se lidské úsilí a kreativity napnuly k tomu, jak obelstít cenzuru, pokaždé to pro diktátory skončilo debaklem. Lidi můžete umlčet na chvíli, ale nakonec budou cenzurní hráze protrženy a pravda se vyvalí.

Pokud je ovšem do té doby nevyměníte za primitivy z úplně jiné civilizace. Ti problémy dělat nebudou.

Zdroj.

Tagy článku