„Čtyři desetiletí letouny Flanker (pozn. Su-27 podle klasifikace NATO) byly nejlepší ruské stíhací letouny čtvrté generace a také dvou nejobydlenějších zemí světa Číny a Indie," píše expert.

Podle něj Su-27 vytvořený jako analog amerického McDonnell Douglas F-15 Eagle (v provozu od roku 1976) má velký dolet, vysokou rychlost, těžkou výzbroj, vyvinutou avioniku a vynikající manévrovatelnost a sloužil jako základ pro mnoho dalších variant stíhacích letounů.

Roblin zdůrazňuje, že Sovětský svaz letoun testoval v sedmdesátých a osmdesátých letech, do plného provozu se Su-27 dostal v roce.

Nový stíhací letoun, který dostal velké palivové nádrže a pár motorů AL-31F, létal rychlostí více než 2 Mach a doletěl asi 1,5 tisíc kilometrů. Roblin zvlášť zmínil zejména Dopplerův radar N001 Meč s akčním rádiem až 130 kilometrů, infračervený vyhledávací a sledovací systém a také řízenou raketu vzduch-vzduch R-73.

Expert si vzpomněl na demonstraci figury vysoké pilotáže „kobra", kterou na letecké přehlídce Le Bourget v červnu 1989 předvedl sovětský pilot Viktor Pugačev, který ohromil publikum. „Flanker byl super manévrovatelný a určený k provádění manévrů nad rámec obvyklých aerodynamických principů," píše Roblin.

Expert zdůrazňuje, že na základě Su-27 byly vytvořeny zejména stíhací letouny Su-27M, Su-30, Su-33, Su-35 a Shenyang J-11. „Po rozpadu Sovětského svazu chudé Rusko prodalo Su-27 Číně výměnou za jídlo. Pak Peking získal licenci na výrobu vlastního klonu Shenyang J-11," řekl Roblin.

Následně se Flanker (ve verzi Su-30) dostal do Indie, kde při testech často vypadal lépe než americké stíhací letouny čtvrté generace. „Flanker-B (pozn. Su-27M) má oproti F-15) nejspíš malou výhodu v oblasti vyzbrojení, obrany a blízkého boje," píše expert.

Také poznamenává, že v posledních Flankerech (stíhací letouny generace 4++ Su-35) je jasně vidět rozdíl v amerických a ruských vojenských doktrínách. Pokud první sází na nízkou viditelnost, druhá preferuje manévrovatelnost.