Teď je však situace zcela jiná. USA zůstaly ve svém postoji osamoceny a ostatní strany íránské dohody se již nechaly slyšet, že nehodlají Washington následovat. Německo například varovalo, že své společnosti podnikající v Íránu hodlá bránit. To samé se očekává i od Francie, jejíž ropný gigant Total plánuje těžbu na největším nalezišti zemního plynu na světě — Jižním Pársu v Perském zálivu.
Minulý měsíc došlo k další důležité události, kdy Moskva a Teherán podepsaly dohodu, podle které se vzájemný obchod bude uskutečňovat ve zboží a obejdou tak americkou měnu. Podle ní Moskva nakoupí íránskou ropu a na stejnou sumu vyveze do Islámské republiky své zboží. Rusko tak získá nové trhy a Írán nesníží svůj import. Kromě toho se v dubnu Teherán rozhodl, že bude hlásit své devizové rezervy pouze v eurech, a nikoliv dolarech jako předtím.
Kromě toho je Islámská republika součástí čínského projektu Jedno pásmo, jedna cesta a Peking tak zvýší své investice nejen do íránského ropného průmyslu, ale i do infrastruktury.
Čím více bude Čína kupovat ropy za jüany, tím spíše světoví dodavatelé, obchodníci a spekulanti budou chtít obchodovat s měnou největšího světového importéra ropy. Jüany sice dolary jako hlavní petroměnu nenahradí okamžitě, ale americká politika k tomu nejspíše přispěje.