Části české politické reprezentace se nelíbí vystupování Miloše Zemana, v první řadě k zahraničněpolitickým tématům. Nelibost trvá dlouho. Nedávno se Zemanovi oponenti pokusili udělit prezidentovi důtku v Poslanecké sněmovně.

Pod záminkou Zemanových výroků o kauze novičok sněmovní výbory hezky pěkně za sebou doporučily prezidentovi, aby zachovával utajený režim zpravodajských informací a aby v případě nejasností své kroky konzultoval s vládou či tajnými službami.

Dá se to číst jako pokus o umlčení Miloše Zemana? Na to se Sputnik zeptal Stanislava Mackovíka, známého politika, bývalého poslance KSČM a člena sněmovního výboru pro obranu.

Členové sněmovní komise pro kontrolu Vojenského zpravodajství vyzvali prezidenta Zemana, aby byl opatrnější při čtení utajovaných zpráv. Co si o tom myslíte?

Kdo jiný — než prezident (nebo jiný vrcholný politik) má upozornit na věci, které někteří používají k manipulaci. Prezident rozhodně neohrozil bezpečnost státu. Prezident znevěrohodnil jenom ty, kteří rádi manipulují a proto důležitou pravdu utajují.

Je vůbec vhodné, aby poslanci učili prezidenta republiky jak a co má číst?

Tak — jako nikdo nemá radit zákonodárcům v tom, co mají říkat a kam mají jezdit, tak je nepřijatelné poučovat prezidenta v jeho výrocích.

To mají rozhodovat voliči, koho chtějí nebo nechtějí — aby byl na vrcholu politiky a třeba i citoval neveřejné dokumenty. Prezident Zeman má mandát většiny voličů. Zeman byl zvolen prezidentem takovým množstvím hlasů, které nemají ani některé politické strany, jejichž zástupci se teď snaží Miloše Zemana okřikovat. Pravice se prostě chová destruktivně a nejvíce to je znát v zahraniční politice a ekonomické síle ČR. Oboje je postiženo projevem vazalské podřízenosti diktátu Bílého domu a EU.

Není za tím vším snaha omezit prezidentovo vystupování v oblasti zahraniční politiky?

Ano je. Zeman jim vadí, že neobjíždí vojenské přehlídky NATO při cvičeních v Pobaltí. Mnohým jeho kritikům ani nedocvakla skutečnost, že NATO nevyhrálo druhou světovou válku. Je tu evidentní snaha všech těch rusofobních poskoků omezit vystupování prezidenta k zahraničně politickým problémům.

A není se čemu divit, když řada pravicových politiků obdivuje sudetoněmecký landsmanšaft a zároveň popírá význam Rudé armády při porážce fašizmu. Stejní lidé s nádechem dohněda bezútěšně kritizují i KSČM, která odmítá současný profil zahraniční politiky a naši vojenskou angažovanost v NATO.

Kdo v Česku dělá zahraniční politiku? Není vidět, že by Andreje Babiše tato oblast příliš bavila…

Pan Babiš je obchodník. Jde mu o byznys. Vždy říkal, že stát bude řídit jako firmu. Mnoho lidí mu dalo hlas ve volbách jenom proto, že jím vlastněná média dokázala „prodat" jeho sliby. Teď může ukázat své schopnosti při sestavování vlády.

Zahraniční politika ČR postrádá suverenitu. Vláda dělá zahraniční politiku a zohledňuje především cizí zájmy, nadřazuje je nad skutečný zájem občanů naší země. Bez souhlasu bruselských a washingtonských byrokratů ti naši nevstanou ani z postele.

Babiš tuhle část vládnutí delegoval na jiné a sám snaží mediálně vystupovat vůči EU umírněně a vůči NATO se vyjadřuje až když to jinak nejde. Chce v téhle oblasti nevadit. Může si to dovolit. Západ počítá s tím, že naše zahraniční politika bude kopií jejich ideologie i za cenu ekonomických ztrát pro domácí výrobce a naši státní pokladnu.

To platí stejně o sankcích proti Rusku a stejně o možnosti vývozu z ČR. Náš stát je vazalem a proto máme limity, které omezují skutečně výrazný ekonomický růst. Navíc je systém prolezlý klientelismem, plánovitou korupcí a schopností likvidovat nepohodlné pomocí mediálních lynčů nebo nastrčených trestněprávních kauz.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce