Jak se uvádí v članku, olovo se dostávalo do atmosféry kvůli těžbě evropských olovnato-stříbrných rud v době starověkého Řecka a Římské říše, poté se větrem přenášelo přes Atlantský oceán do Grónska. Tady se kovové částice usazovaly spolu s prachem a kapkami vody, čímž se dostávaly do ledovců. Vědci prozkoumali hladiny olova ve vzorcích, přičemž provedli více než 21 tisíc měření, které pokrývaly 1900 let.

Vědci předpokládají, že významná část olova se do životního prostředí dostala kvůli těžbě stříbra, které bylo použito k výrobě mincí. To umožňuje vytvoření spojení mezi úrovněmi olova v ledu a stavem ekonomiky této doby. Emise těžkých kovů vzrostly již v 9. století př. n. l., kdy Féničané rozšiřovali síť obchodních cest v západním Středomoří. Maximální kontaminace byly v dobách rozkvětu Římské říše (1. až 2. století n. l.).

Snížení koncentrace olova probíhalo synchronně s morovými epidemiemi a také v době válek a politických krizí. Kromě toho se v posledních 80 letech existence starověkého Říma snížily emise těžkých kovů téměř čtyřnásobně.

Starověcí Římané vyráběli olověné roury pro vodovodní potrubí, což způsobilo chronickou otravu těžkými kovy. To ovlivňuje trávicí a centrální nervový systém člověka. Symptomy zahrnují oslabení paměti, depresi, nevolnost, bolest břicha, bolesti hlavy, poruchy řeči a anémii. Zvláště destruktivně olovo ovlivňuje zdraví dětí, přispívá ke slabomyslnosti, poruše pozornosti a zvýšené agresivitě.