Z toho byl rychle udělán závěr, že pozice Německa, co se plynovodu týče, se změnila a teď bude Gazprom doslova odsouzen i nadále platit Ukrajině za tranzit plynu, který nakupují evropští spotřebitelé. Ale pokud si přečtete oznámení šéfa německé diplomacie, není možné to vnímat jinak, než špatně zahalený výsměch evropským oponentům projektu.

Jde o to, že v pátek na tiskové konferenci německý ministr zahraničí Heiko Maas sdělil novinářům doslova následující: „Budu mít na zřeteli, že existuje potřeba podrobnějších informací a podrobnějších diskuzí ohledně této otázky." Je složité si představit, že přes nějaký proces logických úsudků lze dospět k závěru, že německý ministr slibuje vzít v úvahu poznámky Pobaltí ohledně Nord Stream 2, jak už napsala některá média. V podstatě Herr Maas slíbil pobaltským politikům a jejím ukrajinským spojencům pouze dodatečné a docela nudné přednášky o tom, nakolik je pro Evropu výhodný ruský plynovod.

Paradoxně íránská eskapáda Donalda Trumpa, který svévolně roztrhl dohodu o jaderném programu, aniž by dodržel alespoň minimální diplomatické slušnosti, velmi silně napomůže evropským zastáncům spolupráce s Gazpromem. Pokud budeme nazývat věci svými jmény, sankce USA proti Íránu, stejně jako sankce USA proti Rusku, jsou protievropské. Zrovna tohle vnímání se postupně dostává do evropského zpravodajského mainstreamu.

Jak jinak ještě lze vnímat situaci, v níž se Evropskou unii snaží důsledně zbavit přístupu ke dvěma z hlavních zdrojů uhlovodíku — Rusku a Íránu? Po zrušení sankcí se evropské ropné společnosti vrhly do osvojování íránských nalezišť a nákupu íránské ropy. A postupy USA ohrožují jak investice, tak i dodávky. Člověk musí být slepý, aby v tom neviděl paralelu s tím, jak se američtí senátoři pokoušeli zavést sankce proti Severnímu proudu 2 za účelem donucení Evropské unie ke koupi amerického stlačeného zemního plynu.

Jak správně zdůrazňují špičkoví zahraniční a ruští analytici, Evropská unie se změnila a teď se zásadně nezabývá plněním rozkazů Washingtonu, ale okázalou organizací schémat obcházení sankcí. A dokonce více — převracuje otázku o nepodřízení přáním Donalda Trumpa v otázku evropské nezávislosti.

Ministr zahraničních věcí Francie Bruno Le Maire oznámil, že se Evropa nesmí smiřovat s tím, že Spojené státy hrají úlohu světového ekonomického policisty a pak položil otázku ve skutečně francouzském stylu: „Chceme být vazaly, kteří vykonávají rozhodnutí USA a drží se za gumu jejich kalhot?." Ale ještě před několika lety se to, co ministr označil jako držet se za gumu amerických kalhot, nazývalo podporou euroatlantické solidarity Západu. Jiné časy — jiný jazyk evropské diplomacie.

V podstatě pobaltští tygři a také polští a ukrajinští diplomati, jejichž specializací je odpor ruské plynové expansi, měli velké štěstí, že s nimi pracuje nudné a trpělivé Ministerstvo zahraničí Německa, nikoliv neemocionální Pařížané, kteří by jim mohli nabídnout hodně kreativních nápadů na téma, kam evropští vazalové USA můžou směřovat své cenné návrhy a přání.

Ostatně všichni nespokojení můžou počítat s jednou vymožeností. Zrovna s tím, že německý ministr zahraničí, jak sliboval, jim zajistí dodatečné možnosti pro diskuzi a ještě jim mnohokrát vysvětlí, proč Německo dělá všechno správně a že třeba se s tím smířit.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce