Asi nikdy v historii ani u nás, ale ani jinde se nevytvářela předkoaliční situace, kdy by jeden z koaličních partnerů přistupoval k vládnímu angažmá z tak hlubokým odporem jako v případě ČSSD, která se doslova ublinkává, kdykoliv zmíní jméno šéfa svého hlavní vládního partnera a vítěze voleb.

Jestliže nyní se má konat vnitrostranické referendum o spolupráci ČSSD a ANO, měli by si všichni normální lidé přát, aby výsledek byl záporný. Je přece totiž jasné, že vnitřní tlaky v ČSSD by činily tuto spolupráci tak třaskavou a tak nepřátelskou, že by bylo lepší, aby takto zamýšlená vláda ani nevznikla. A tato vláda by byla hororem. Máme to zapotřebí?

Není přitom pravda, že zde není jiné řešení a mnohem racionálnější. Tolerance menšinové vlády ANO ze strany SPD a KSČM by vedlo k mnohem menším konfliktům a navíc SPD má za zahraničního partnera jednak rakouské Svobodné s jejich vicekancléře a ministry zahraničních věcí a obrany u našich jižní sousedů a v sobotu se ve třetí největší zemi EU Itálii založila koalice, jejíž součástí je strana Liga, tedy další významný partner Tomia Okamury.

Je absurdní, že u nás se označuje Okamura a jeho strana za extremistické, když  v Evropě stále více nabírá na síle a s velkou pravděpodobností zcela zjevně dříve či později upozadí všechny ty různé evropské Macrony či Merkelové.

Sociální demokraté jsou zaznamenání hodní snad jen v Německu, kde jsou součástí koalice CDU-CSU, ale i zde stále dramaticky klesají a svými 15% mají oproti tuším 33% podpory CDU/CSU trapné postavení a mimochodem i Alternativa proti Německu má již přes 16%.

Nuže přejme si, aby ČSSD jako vládní partner vypadla. Její momentální volání po euroatlantických vazbách v podobě účastí na misích v situaci, kdy Trump tyto vazby již rozložil, jsou směšné. Například v Afganistánu jsou jednotky USA a NATO již patnáctým rokem a každotýdenní masakry ze strany Talibanu, ale i Islámského státu ukazují, že pro Afganistán platí jednoduchá poučka. Nikdy v minulosti vetřelci nezvítězili, ať to byly v 19. století Britové, v 70. letech minulého století Sověti a dnes Američani a NATO.

Lpění na misích je lpění na novodobé koloniální politice, která je odsouzena k zániku.

A snad ještě jedna poznámka:

ČSSD má jediného autentického politika Jaroslava Foldynu, kterému by to leckdo hodil, ale to je příliš málo na to, aby mohla sehrát v této zemi nějakou smyslu plnou úlohu.

Socialisté a sociální demokraté v Evropě pomalu končí. Nechme je skončit i u nás…

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj