Minulý týden Vladimir Putin vstoupil do svého čtvrtého prezidentského období, píše novinářka The Bultimore Sun Ala Creciun Graffová. Západ často čerpá znalosti o Rusku z krátkých zpráv a nechápe jeho dlouhodobé politické zaměření. Vladimir Putin jedná v dlouhodobých historických kategoriích a v posledních letech je využíval k dosažení svých politických cílů. Proto je třeba k pochopení politického vektoru Moskvy věnovat pozornost dějinám, které využívá Kreml.

V listopadu v Livadijském paláci v Jaltě Putin odhalil pomník ruského cara Alexandra III. Podle autorova názoru je památník stejně symbolický jako místo: Livadijský palác byl letní rezidencí Romanovců a také místem konání Jaltské konference. Byl to první pomník, který Putin odhalil na počest ruského cara, a jeho volba svědčí o mnohém: Alexandr III. je znám svým odmítnutím kurzu evropeizace a hledáním výlučně ruských politických hodnot, tradic a norem. Mezi historiky má Alexandr spornou pověst: z jedné strany byl nacionalistou s „antisemitskými názory" a z druhé strany se zasloužil o silný ekonomický rozvoj Ruska po roce 1880.

Po více než sto letech Alexandr III. opět získal politickou a kulturní důležitost po uvedení filmu Lazebník sibiřský od Nikity Michalkova. „Film přesně zobrazil ruskou monarchistickou tradici jako přitažlivou alternativu překonané sovětské ideologii," uvádí Graffová. Slavnostní odhalení památníku a Putinův proslov byly naplněny „jemným symbolismem". Ruský prezident provedl paralelu se svou vlastní image „populárního státního činitele, vlastence s hlubokým smyslem pro osobní odpovědnost za osud země". Putin stejně jako Alexandr chce, aby národ byl založen „nejen na ekonomické a vojenské síle, ale i na tradicích".

Když Putin chválil rozhodnost Alexandra „bránit zájmy Ruska přímo a otevřeně", zdůvodnil tak zahraničněpolitické stanovisko Moskvy v posledních letech. Tato politika jak v 80. letech 19. století, tak i teď „zajistila růst vlivu a autority Ruska ve světě," zdůraznil Putin. Podle názoru Graffové následujících šest let výkonu funkce prezidenta Putin charakterizoval sám, když zobecnil vládu Alexandra jako „epochu návratu ke kořenům a historické spravedlnosti". To znamená pokračování „centralizace a personalizace moci," domnívá se autorka. Ve vztahu k Západu to bude znamenat odmítnutí západního stylu vlády ve prospěch historických tradic. „Chápání Ruska Vladimira Putina vyžaduje věnování pozornosti historickým smyslům. Bez vnímání dlouhodobé perspektivy zůstanou jednání, impulsy a obavy Ruska nepochopené a vztahy mezi Západem a Moskvou budou vždy křehké," došla k závěru novinářka The Bultimore Sun.