Proč komunistická strana vystupuje proti posílení české vojenské mise, copak si vážně myslí, že nová vláda ČR naruší dohody s aliancí a fakticky změní zahraniční politiku země? Otázky Sputnik položil známému členovi komunistické strany, soupeři Vojtěcha Filipa v posledních volbách předsedy KSČM, mezinárodnímu analytikovi Josefu Skálovi.
V současnosti je v zahraničních misích v Afghánistánu, Iráku a Mali zhruba 800 českých vojáků, v druhé polovině letošního roku by jich podle návrhu mělo být v zahraničních operacích a misích už 1 081. Není číslo spíše symbolické?
Zaprvé vejít na tyto dvě území poté, co tam Spojené státy a některé z jejich spojenců vpadly v rozporu s mezinárodním právem, tak samo o sobě je symbolické to, že bychom se podíleli na následcích a v pokračování agresivní politiky, která je v rozporu s mezinárodním právem. Ale v tom vládním prohlášení je i jiná velice zlověstná a nebezpečná formulace. Tam se říká, že se máme podílet na navyšování vojenské síly NATO v Pobaltí, tedy v bezprostřední blízkosti hranice Ruské federace. A to považuji za obzvlášť nebezpečné, riskantní a nezodpovědné.
To jsem velice zvědav. Nevidím mu do hlavy. On několikrát prohodil, že pokud by nedošlo ke shodě, takže je klidně připraven jít cestou předčasných voleb. To je sice varianta nákladná nejenom pro stát, ale i pro politické strany. Ten výsledek voleb by zřejmě nebyl nějak významně odlišný od toho, jak to dopadlo loni v říjnu. Ale radikální levice a všechny ostatní opravdu vlastenecké demokratické síly sotva mohou podlehnout tomu, že jen proto, aby nebyly předčasné volby, přikývnou vznikající vládě i na podmínky, které jsou naprosto nepřijatelné. Naopak. Když se razantně a jednoznačně postavíme proti takovým záměrům vlády, které jsou pro soudně myslícího člověka naprosto nepřijatelné, tak pak můžeme získat podstatně více voličů. Odpor ve veřejnosti proti této politice sice není hlasitý. Ale kdyby kdokoliv zašel do české hospody a zeptal se, zda lidé chtějí konfrontaci s jadernou velmocí a jiné zahraničněpolitické a vojenské kroky, které směřují k napětí, konfrontaci a k tomu, že pokračují v krocích těch zemí, které byly vojensky napadeny, které žádný terorismus nekrotí, ale naopak ho vedou k jeho další expanzi napříč Evropou, tak pochopí, že tato veřejnost bude nakonec volit politické síly, které se tomu rozhodně postaví.
Jak to všechno skončí? Bude mít Česká republika konečně normální vládu?
Dovedu si představit zhruba tři výsledky. První je, že to skutečně povede k předčasným volbám. Druhý je, že by si ANO s ČSSD našly třetího do party, aby dosáhly parlamentní většiny. Nevím ale, kdo by s nimi šel. Těší mě, že hnutí SPD pana Okamury a dalších se nežene do podpory podobných dobrodružství. Ale nedávno prokázalo, když došlo například k útoku na Sýrii pod naprosto zinscenovanou záminkou použití chemických zbraní, stejně jako kolem té aféry údajného novičoku, že dokáže prostě nepodpořit rusofobní hysterii. Takže si myslím, že SPD do toho nepůjde. A pan Babiš o jejich podporu ani nějak moc nestojí. A třetí nejstrašlivější výsledek by byl, že by se KSČM nějak rozhodla, tomu však nechci věřit, že by nakonec podpořila i vládu, která nezmění ta naprosto chybná zahraničněpolitická a bezpečnostní stanoviska. To by pro KSČM mělo naprosto zničující následky. Ale chci věřit, že to se nestane.
Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce