Řečeno jinak. Skripalovým už nejpravděpodobněji nebude nikdy dovoleno svobodně promluvit. Budou buď zavražděni, nebo jim bude vymyt mozek, nebo prostě jen tak zmizí. Jakákoli možnost jiná by totiž neznamenala nic jiného než skandál „planetárních rozměrů“.
Nebudu předstírat, že mé srdce spěchá vstříc srdci Sergeje Skripala. Byl to důstojník, který složil přísahu své vlasti a pak svou vlast zradil. Ale ani on si nezaslouži osud, jaký mu Britové připravili – být otráven a pak být zbaven svého mozku, ne-li ovšem i života.
Ale co Julia? Ta je přece naprosto nevinná a 5. dubna, kdy volala své sestře Viktorii do Ruska, jevila ještě známky dobrého zdraví a jasné mysli. A nyní je bůhvíkde, a já zvažuji, co je horší: zda to, že se už možná nikdy neobjeví, anebo po měsících brirtského „poradenství“ třeba i objeví?
Ve velkém projektu sionistické války proti planetě Zemi na dvou lidech možná nezáleží. Ale já mám za to, že to nejmenší, co pro ně můžeme udělat, je, vzpomenout si na ně i n a to, co se jim přihodilo.
Což žene na jazyk otázku, v jakém druhu společnosti to vlastně žijeme. Nejsem ani tak šokován tím, k jakémuto činu se britský stát uchýlil, protože on se k takovým činům uchyloval vždycky. Jsem šokován z toho, že v tzv. západní „demokracii“ se svobodou, pluralizmem a „evropskými hodnotami“, ať už znamenají cokoliv, Britům tahle věc prostě projde.A co tak „solidarita“ se Skripalovými? Co na to říkáte, vy, Evropané?
Překlad: Lubomír Man