Pane Jebsene, proč jste byl na Krymu?

Byl jsem tam jako vyslanec a lobbista míru.

Tak jednoduché to je?

Ano, je to skutečně tak jednoduché. Konference probíhala s klíčovým slovem „Budoucnost". A co je to za budoucnost? Budoucnost je doba našich dětí. Já sám mám děti. Vidím, že ve většině parlamentů, i v Rusku, sedí lidé, kterým je za 50 a většinu svého života mají již za sebou. Ti už se přibližují smrti. Je důležité rozumět tomu, že to, co tady spolu nyní zažíváme, je systémová krize. A sice — růst za každou cenu již není možný. Abychom tuhle krizi dokázali překonat — a Krym je zde jen jako symbol — musíme překonat náš egoismus. To je to, co musíme udělat. Musíme si tedy položit otázku, zdali to, co děláme, povede do světa, ve kterém budou naše děti a vnuci moct žít, kde bude stát za to žít. Skutečné zdroje, přírodní zdroje, ty jsou konečné, a o ně spolu bojujeme. Pokud nezačneme kooperovat místo toho, abychom si nadále konkurovali — a NATO není nic jiného než nástroj konkurence — tak žádný mír nebude.

Musíme překonat náš egoismus a musíme se stát nezávislými na konečných zdrojích. K tomu můžeme použít Krym a krizi. Můžeme říci, že tam na Krymu uděláme zelené Silicon Valley. Začneme přímo tam s ekologickou změnou, která zasáhne celý euroasijský kontinent. Proto jsem tam byl. Jedinou složitostí je najít v Rusku a na Krymu někoho, kdo za to zodpovídá. Existuje zde hodně byrokracie. Já sebou přivážím investory, ale je neuvěřitelně těžké předat Rusku dárek a přivést peníze a říci: „Já bych vám rád pomohl udělat ekologickou změnu, přičemž jako rentu pro sebe v tom vidím mír pro všechny naše děti." Pokud nechápeme, jak to udělat, protože jako dospělí se topíme ve vlastní marnivost, tak musíme udělat krok zpět k dětem, do školky, do škol, protože naše děti to umí. Naše děti jsou mírumilovné. Jestliže jsme se díky politice odnaučili, jak to funguje, neboť všichni chceme mít pravdu, tak se musíme zeptat našich dětí.

Když já přijedu na pět dní na Krym, a ten čas uplyne, tak se mě moje děti zeptají: „Čeho jsi tam pro mě dosáhl?" Ne pro moji firmu. Ne pro moji politickou stranu, pro moji politiku, pro moji kariéru. Čeho jsem dosáhl pro mé děti za 30 let. Tyto otázky si musíme pokládat z toho důvodu, že my zažíváme politiku starých mužů a starých žen pro špičku pyramidy. A tyto časy jsou pryč. To je to, co dělám. Jako svůj zisk, jako svůj výnos chci mír. Nechci, aby moje děti musely dělat to, co museli dělat moji dědečkové a babičky v uniformě na ruské zemi.

Střílet na ruské děti…

Ano, to nechci. To nikdo nechce. A když politici spolu nejsou schopní komunikovat, ať už z jakýchkoli důvodů, tak to musí dělat národy. Ty to dělat mohou a ty to dělat chtějí. Nemůžeme přenechat politiku jen politikům. Musíme to udělat sami. Proto jsem tady. Nevím, zdali tomu lidé rozumí, nebo zdali je to chápáno jako utopie. Nicméně před 50 lety bylo v Kalifornii několik snílků, kteří začali pracovat s počítači, výsledkem je Silicon Valley a totální digitální revoluce. Bez té bych tady vůbec neseděl. Tito snílci změnili svět. Já jsem jeden z těchto mírových snílků.

Vy říkáte, že Rusové nerozumí té řeči, kdy vy něco nabízíte, co by oni mohli akceptovat.

Ano. Já se již dva roky pokouším otevřít na Jaltě stálé centrum se špičkovými technologiemi, kde by se Krym mohl prezentovat celému světu, což je pro Krym důležité. Já sebou přivážím technologie. To vše přeložíme do světových jazyků a dáme to k dispozici na mém kanálu, kde už dosáhnu na všechny. Hodně věcí se již překládá, z němčiny do ruštiny už máme na YouTube kanálu 4 miliony kliků. Potřebujeme ale slyšet to, co chtějí Rusové. Rusové na nás hovoří jen přes naše média — s falešným překladem (výkladem). Nechme Rusy mluvit. Dlouhodobé centrum by bylo symbolem, který potřebujeme, pro ekologickou změnu. Musíme všechny naše společnosti a celé naše chování „futuren" (od slova „future" — budoucnost), zjistit, zdali jsou schopné budoucnosti. Musíme se naučit myslet stylem: je to dobré pro naše vnuky? Kdyby rodiče tehdy dokázali odradit své děti od toho, aby šli do první a druhé světové války — kdyby „futurovali" (mysleli do budoucnosti), tak bychom neměli žádnou první a druhou světovou válku. Pokud toho nebudeme schopni ani my, tak budeme mít třetí světovou válku, a bude hotovo.

Musíme se do toho vměšovat. A to také můžeme, protože i v našich rodinách máme konflikty, ale neřešíme je násilím. Na silnicích také neřešíme konflikty násilím. Dovolujeme ale, aby nám politikové vysvětlovali, že násilí nemá alternativu („Gewalt ist alternativelos"). Když politika označuje násilí jako něco, co nemá alternativu, tak to nejsou politici, ale zločinci, jež všichni patří do nějakého zařízení, kde projdou znovu socializací. To není demokratické. Také není demokratické, když se elity navzájem nesnášejí a vyhrožují si jadernými zbraněmi a vyhlazují celé národy. To nesmíme dovolit. Proto je to velmi jednoduché — my jako národy musíme jít do politiky a nedovolit našim zástupcům (politikům), aby vedli války našim jménem. Války nejsou ve jménu národa, jelikož je to národ, kdo tam posílá svoje děti. Médiím se díky vlivu internetu nepodařilo dosáhnout toho, aby Němci nenáviděli Rusy. To je jedinečná situace! Informační monopol státu a elit byl prolomen!

To jste udělal vy se svým portálem KenFM.

Ano, také. Pojďme díky tomu něco udělat. Z toho důvodu jsem byl na Krymu. Hovořil jsem tam také Německy, aby mi Angela Merkelová a Heiko Maas (německý ministr zahraničí — red.) rozuměli bez překladu. Oni ani nepředstavují žádnou většinu, CDU je roztříštěná strana s nejhorším výsledkem ve volbách od vytvoření státu. Když nám říkají, že válka nemá alternativu, jak nám v Německu říká hlavně paní von der Leyenová (ministryně obrany — red.), tak půjdou oni do zákopů.

I s jejich dětmi…

Ano, ano. Prosím, vážení, až po vás. Že na to nemáte čas? Vidíte, já také ne! Je to jednoduché. Já vám odpírám svoji poslušnost! Potřebujeme občanskou neposlušnost.

Po druhé světové válce jsme se měli naučit překonat násilí, bez výjimek. Stačí se jen držet křesťanských hodnot. Musíme žít podle věty — nezabiješ! A žádné že občas, jen když přijdou Rusové… ne! Nezabiješ! Žádné výjimky. Pojďme dělat to, co ostatním kážeme za etické a morální zásady. Pokud se bojíme toho, co si o nás budou myslet v naší firmě, rodině nebo ve společnosti, tak je něco špatně s naší společností. Proč bychom měli mít strach ve svobodné společnosti? Já nemám strach. Z toho důvodu jsem tam na Krymu byl.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce