„Podobné materiály se často zdají výhradně abstraktní myšlenkou, která se nedá ztělesnit. Na druhou stranu matematika ukazuje, že všechny podobné vlastnosti jsou celkem reálné. Dnes pracujeme na těchto materiálech a snažíme se pochopit, jaké možnosti nám mohou poskytnout," poznamenala Amanda Hanfordová z univerzity státu Pensylvánie ve Filadelfii (USA).

V posledních letech vědci aktivně zkoumají vlastnosti tak zvaných metamateriálů, umělých kompozitních struktur schopných vzájemně působit na světlo neobvyklým způsobem. Metamateriály, míní dnes fyzici, se stanou základem super rychlých světelných počítačů budoucnosti a dalších futuristických přístrojů.

Pokusy vykonané v posledních deseti letech ukazují, že se metamateriály dají naladit takovým způsobem, že začnou vzájemně působit nejen se světlem a jeho nejbližšími „příbuznými", tepelným, rentgenovým nebo ultrafialovým zářením, ale dokonce s magnetickými poli, a také vytvářet zajímavé kvantové efekty, kterým fyzici říkají krystaly času.

Hanfordová sdělila, že vědci již vyvinuli desítky podobných konstrukcí, které ideálně odrážejí nebo propouštějí zvukové vlny, avšak všechny fungují pouze ve vzduchu. Akustické přikrytí, jež funguje ve vodě, je mnohem složitější úkol, poněvadž voda je mnohem hustější a nestlačuje se, na rozdíl od vzduchu.

Americkým inženýrům se podařilo tento úkol vyřešit poněkud jinak: jejich metamateriál nepropouští zvukové vlny, ale odráží je takovým způsobem, že se pozorovateli zdá, že se dívá na dno moře, řeky nebo oceánu.