Například v loňském roce prodali ruští výrobci zboží za 7,9 miliardy rublů (přibližně 2,7 miliard korun českých), což je o 16 % více než v předchozím roce. A v roce 2016 to bylo také více než v roce 2015.

V roce 2017 Rusko začalo prodávat téměř do 45 zemí světa. Mezi kupujícími jsou nejen bývalé sovětské republiky a Mongolsko, ale také Evropská unie, Spojené státy a co je nejvíce překvapivé, také Kanada. A nejen to. Publikace uvádí, že se experti shodují na tom, že technika a technologie v Rusku udělaly v posledních letech velké pokroky, což je období, kdy byla země pod americkými a evropskými sankcemi. To vedlo k obnovení zájmu o traktory a vybavení pro obrábění půdy a výsev. Díky tomu se v loňském roce objevilo více než 150 nových typů strojů, které se sériově vyrábí v ruských fabrikách.

Všechno je jednoduché.

Změny v domácím zemědělství, díky kterému se Ruská federace očividně stala světovým lídrem v oblasti vývozu obilovin, jsou nepochybně spojené nejen se sankcemi.

Pokud se sami projedeme křížem krážem po Rusku, můžeme si sami všimnout, že dříve pustá pole jsou nyní zaplněná nejrůznějšími druhy obilovin, slunečnicemi či ovocnými stromy v jižních oblastech.

Je očividné, že právě sankce umožnily zemědělskému průmyslu přejít z kvantity produkce na kvalitu produkce.

Také se ale nedá říct, že je to spojené s nerovnoměrnou konkurencí s evropskými produkty. Například s Indií má Rusko vynikající vztahy a žádné sankce v jejich vztahu neexistují. Ale kdo si nyní vzpomene, že doslova před několika lety byla téměř třetina maloobchodních regálů obsazena indickými nakládanými okurky?

Je to o také něčem jiném.

Všechno je spojené s tím, že se obchodní sítě prostě musely přeorientovat. Ano, podle skutečně progresivních ekonomů se tento proces neodehrál zcela „tržními metodami", jak neustále opakovali milovníci francouzských sýrů a baltských sardinek.

Úloha státu jako regulátora však nebyla zrušena ani v těch nejvýznamnějších „tržních demokraciích". A zemědělství v těchto vzorových tržních demokraciích všude využívá vládní podporu nejen finanční, ale také prostřednictvím kvót, což ve skutečnosti představuje dvojitý protekcionismus.

To koneckonců pocítili na vlastní kůži také zemědělští producenti sousední „progresivní" Ukrajiny, kterou „pustili na trh EU".

A pak už je všechno jednoduché. Bylo by zvláštní, kdyby se k zemědělské produkci nepřipojili „subdodavatelé". A to nejen zástupci zemědělských strojů, ale také zpracovatelé zemědělské produkce.

A proto se Rusko může radovat z prudkého nárůstu vývozu ruských zemědělských strojů. Na slavení je však příliš brzy. Trhy jsou obrovské a stále je nad čím pracovat.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce