Rekonstrukci papyrusu měl na starosti věhlasný egyptolog Jean-François Champollion. To, co však spatřil, ho šokovalo natolik, že prohlásil, že vyobrazení se obnovit nedá a tím celou věc pohřbil. Světlo světa svitek spatřil až v polovině 20. století.

Papyrus nejspíše pochází z období panování Ramesse III., je dlouhý přes dva metry a má 20 centimetrů do šířky. Vyobrazuje 21 scén. Na 15 jsou zvířata, která konají lidské aktivity, například lev a koza hrají v šachy, myši útočí na kočičí pevnost a hroch sbírá bobule.

Další scény však zobrazují pohlavní styk mužů a žen v různých polohách. Vedle obrázků jsou nápisy. Není těžké si domyslet, čím papyrus šokoval Champolliona. Tento nález se radikálně liší od ostatních egyptských zobrazení, které se slaví svou mravností.

Dívky jsou mladé a pohledné a zcela odpovídají tehdejším ideálům krásy. Na sobě mají pouze pásek kolem beder. Takto se oblékaly služebnice chrámů v době obřadů.

Vysvětlit zevnějšek mužů už není tak snadné. Jsou obtloustlí se starými neoholenými obličeji. Mezi egyptology panuje názor, že se pravděpodobně jedná o kněze, kteří vedli nemravní způsob života. Byť nemuseli držet celibát, nesměli mít sex s tanečnicemi a služebnicemi chrámu. Nejspíše tuto zásadu mnozí porušovali.

Většina odborníků se domnívá, že svitek měl zesměšnit úpadek mravů duchovenstva. Jsou ale i ti, kteří se domnívají, že se jedná o egyptskou verzi Kámasútry.