Nicméně první obětí tohoto konfliktu byla tzv. transatlantická solidarita, přitom i média loajální Washingtonu zdůrazňují, že americký lídr se blíží ke stavu hrdé osamělosti na mezinárodní scéně.

V minulosti se USA dařilo vepsat a vtáhnout evropské země do svých geopolitických avantýr, ale nyní i Boris Johnson, nemluvě o francouzských a německých diplomatech, vyjadřuje svůj skepticismus ohledně strategie konfrontace s Íránem. „Bojový lístek londýnských bankéřů" Financial Times zveřejnil to, co lze nazvat epitafem „kolektivního Západu", který již neexistuje: „První obětí rozhodnutí Trumpa byl světový pořádek, nebo spíše to, co z něj zbývalo. Nyní jsou Spojené státy v osamělé skupině, společně s Izraelem a Saúdskou Arábií, na stejné straně toxického porušování mezinárodního práva. Na druhé straně jsou Čína, Rusko, Evropa a Írán. K tomuto seznamu musíme téměř jistě přidat Japonsko, Indii, Austrálii a Kanadu. Je obtížné si představit, že tato mezera se nezvětší. Trump neslyšel jednohlasé požadavky nejbližších amerických spojenců. Emmanuel Macron a Angela Merkelová dokonce přijeli a poslední dva týdny prosazovali svou pozici. Vrátili se s prázdnýma rukama."

Je příznačné, že v tomto případě nefungovala tradiční taktika mediálního a společenského tlaku na ty, kteří nechtěli podpořit amerického prezidenta. Prezentace tajných íránských materiálů o jaderném programu, kterou provedla izraelská vláda a kterou pilně podporovala některá západní média, nevyvolala očekávaný efekt. A britský časopis The Economist (patřící do skupiny oligarchických britských rodin, včetně rodiny Rothschildů) dokonce poznamenal, že Benjamin Netanjahu nebyl schopen poskytnout důkazy toho, že Írán ruší jadernou dohodu. To nezabránilo Trumpovi, aby přerušil jaderné dohody, ale zdá se, že plnohodnotné obnovení režimu mezinárodních antiiránských sankcí je téměř nemožným úkolem.

Za účelem dosažení vážných ekonomických škod musí USA přesvědčit Evropskou unii, Čínu a Indii, totiž hlavní odběratele íránské ropy a hlavní ekonomické partnery Íránu, aby se formálně nebo neformálně připojili k sankcím. Je třeba připomenout, že ani v podmínkách sankcí OSN proti Íránu, které byly zavedeny před uzavřením jaderné dohody, Obamova administrativa nedokázala donutit Japonsko, Jižní Koreu, Indii a Čínu k omezení dovozu ropy z Íránu. Vzhledem k tomu, že lídři Evropské unie vystupují proti opatřením administrativy Trumpa, návrat evropských sankcí je také nepravděpodobný. Pokusy Ministerstva financí USA o zavedení omezení a uložení pokuty evropským ropným společnostem a bankám, které budou nadále spolupracovat s Íránem, povedou ke zhoršení konfliktu mezi Evropskou unií a USA a možným odvetným reakcím EU na americké společnosti. Když USA vyhrožovaly zavedením opatření proti evropským společnostem, které se podílejí na financování a budování Severního proudu 2, německá vláda pohrozila odvetnými opatřeními. Pokud budou evropské banky a ropné společnosti podléhat americkým sankcím, reakce bude podobná a možná ještě silnější.

Nelze však vyloučit scénář, ve kterém se administrativa Trumpa nebude koncentrovat na uložení sankcí, ale na co nejrychlejší přechod do vojenské fáze konfrontace.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce