Iverský klášter se nachází hned vedle letiště v Doněcku (DLR). K tomuto klášteru se chci podívat už dva roky. Jenže se na letišti často střílelo. Loni jsem došel až na místo, vzdálené třista metrů od kláštera, dál jsem se neodvážil. Letos se střílí na letišti jen ojediněle, tak jsem se ke klášteru vydal. Sotva jsem se vydal směrem na sever od hlavního nádraží, Ukrajinci začali střílet, ale asi tři km západně ode mě (v oblasti Volvo-centra, naproti němuž jsou ukrajinské Pisky). U letiště byl klid a zůstal tak po celou dobu mého pobytu u kláštera.

Ženský klášter Iverské ikony Boží matky byl postaven v roce 2001 při hřbitovním chrámu. Celý areál se v roce 2010 skládal z ženského kláštera, Svatoiverského kostela se zvonicí, hřbitova, domu správce, hospodářských objektů, ovocného sadu a jahodové plantáže. Na podzim 2014 Ukrajinci celý areál rozstříleli. V březnu 2015 se objevilo video, na kterém Ukrajinci střílejí na hřbitov, klášter a kostel. Video vyložil na své stránce na Facebooku pomocník Petr Porošenka Jurij Birjukov. Video vyvolalo na sociální siti značnou nevoli, zejména kvůli cynickým komentářům ukrajinských vojáků.

Prohlédl jsem si areál zničeného kláštera, promluvil se správcem. Správce mi vyprávěl o strašlivém podzimu roku 2014. Tehdy řádové sestry musely opustit klášter. Když se po delší době správce a matka představená odvážili podívat se do areálu, čekal je šok. To, co viděli, byla otřesná podívaná. Z překrásného areálu nezůstalo prakticky nic. Totálně zničený hřbitov, dům správce, hospodářské objekty a kostel, značně poškozený klášter. Další dva roky vzhledem k neustálému ostřelování nedalekého letiště nebylo možné začít s opravami. Teprve v roce 2017 se začalo s postupnými opravami. Kostel dostal novou střechu, část oprav proběhla i uvnitř kostela. To umožnilo od roku 2017 znovu začít konat mše v kostele. V roce 2017 se konaly mše třikrát. Od dubna 2018 se konají mše opět každou neděli. Lidí zatím chodí málo. Na svátky však přišlo na hřbitov asi sto lidí. Správce mě vzal na prohlídku kostela, uvnitř se ale nesmělo fotit.

Při prohlídce totálně zničeného rozsáhlého hřbitova (lidé ale postupně své hroby opravují) jsem došel až na jeho východní okraj, přiléhající k letišti, a ocitl jsem se tak třista metrů od zničené hlavní budovy letiště. Na severním konci hřbitova jsem byl pětset metrů od rozjezdové dráhy, 1,5 km od „linie příměří“ s Ukrajinou a dva km od ukrajinských pozic. Zajímavé bylo, že se klidně dalo jít dále na letiště, nikde ani živáčka, všude ticho. Dál jsem se ale neodvážil.

Zničený areál kláštera je dalším svědectvím o barbarství ukrajinské armády a nejvyšších představitelú Ukrajiny.

Jaromír Vašek, předseda Společnosti přátel LLR a DLR, Doněck, DLR