Kdysi to byla obrovská sopka, a teď se jedná o jedinečnou a záhadnou přírodní památku, kterou obklopují borové lesy a louky.

Ďáblova věž vznikla kvůli průniku magmatu na povrch Země. Tato tavenina nejen vytvořila obrovskou skálu, ale také se v procesu tuhnutí změnila na sadu šestiúhelných sloupů. Proto věž získala takový neobvyklý vzhled. Dokonce i teď v ní probíhají erozní procesy. Vědci proto dospěli k závěru, že se někdy Ďáblova věž může stát aktivní sopkou.

Existuje však další verze vzniku věže. Podle ní má skála také sopečný původ, ale vzhled je poněkud odlišný. Možná byla dřív celá oblast Velkých planin, na které se nachází Ďáblova věž, skrytá starým mořem. Na mořském dně se po mnoho let postupně vytvářejí vrstvy vápence, břidlice a gerbily. Později roztavená magma začala pronikat do skály. Poté magma zamrzla do takové podoby, jakou ji vidíme dnes. Hexagonální linie sloupů na povrchu skály jsou tak hladké, že je velmi těžké uvěřit, že se jedná o přírodní jev.

Domorodci mají svůj vlastní pohled na vznik Ďáblovy věže. Znají legendu, podle které na sedm dívek zaútočili v lese velcí medvědi. Děti se daly k útěku, ale obři je skoro dohnali. Na poslední chvíli se dívkám podařilo vyškrábat na kámen a začaly říkat modlitby velkému indickému duchu. Hned poté kámen náhle začal růst a zachránil dívky od medvědů. Ti se snažili na sloup vylézt, ale dokázali pouze zanechat na skále obrovské škrábance. Dívky vylezly na oblohu a proměnily se ve hvězdy Plejády. Od té doby má skála ještě jedno jméno — Medvědí doupě.

Existuje také verze o vesmírném účelu věže. Místní obyvatelé tvrdí, že často pozorují v blízkosti skály UFO, které ji mohou používat jako místo přistání. Na vrcholu Ďáblovy věže se také často objevuje tajemné záření. Tuto verzi si oblíbil slavný režisér Steven Spielberg, který ji natočil pro film Blízká setkání třetího druhu.

Nyní Ďáblovu věž každý rok navštěvují stovky tisíc turistů. Nejodvážnější se pokoušejí na ni vylézt. Skála je také velmi oblíbená u horolezců kvůli neobvyklému terénu. Zde můžou zdokonalit své dovednosti a získat nové techniky, jako je štěrbinové lezení a schopnost navigovat v terénu.

Po dlouhou dobu zůstávala skála pro člověka nepřístupná. Až se na konci 19. století se místní farmáři pomocí běžných schodišť vyškrábali na Ďáblovu věž. Dalším dobyvatelem skály byl profesionální horolezec Jack Durance. V roce 1941 se parašutista George Hopkins rozhodl skočit s padákem na skálu a pak od ní na zem. Přistání bylo úspěšné, ale při sestupu vznikly problémy. Z letadel Hopkinsovi házeli jídlo a speciální lana, které často padaly dolů nebo se rozbíjely o povrch skály. Kromě toho se v hoře usídlily krysy. Kvůli špatnému počasí nemohly vrtulníky zachránit Hopkinse a proto ho Ďáblova věž „vzala k sobě". O tomto případu se brzo dozvěděla celá Amerika, byli povoláni profesionální horolezci, kteří však nedokázali na skálu vyšplhat. Až její původní dobyvatel Jack Durance zachránil výsadkáře, který na skále strávil celý týden.