V noci od 4. do 5. listopadu celé město Severní Kurilsk, kde žilo asi 6 000 lidí a několik okolních osad, „zmizelo" v tichém oceánu. Systém varování obecenstva o živelných pohromách v SSSR v té době ještě neexistoval, takže stupeň připravenosti lidí na tuto mimořádnou situaci se rovnala nule. 

Obyvatelé severního Kurilsku se probudili do zemětřesení 7. stupně, které se po několika minutách zastavilo. Nikdo avšak neočekával, že po zemětřesení bude následovat tsunami. Po první osmimetrové vlně následovala druhá a největší z nich, třetí, jejíž výška dosahovala téměř 15 metrů. Lidé, kteří sestoupili do nížin za svým majetkem, byli odsouzeni k záhubě. V Smirnovově zprávě bylo uvedeno, že celkem zemřelo téměř 1 790 civilistů (asi 1200 lidí byli obyvateli severního Kurilsku) a téměř všechny mrtvoly zůstaly v moři.

Vědecká zpráva seismologů Akademie věd dlouho byla jediným dostupným dokumentem tzv. Kurilského tsunami. Podle něj byla tato katastrofa způsobena geografickou a geologickou situací této oblasti. Podél východního pobřeží Kamčatského poloostrova a Kurilských ostrovů se nachází spojení tichomořského pásu s vysokou tektonickou aktivitou.

Tsunami bylo způsobeno zemětřesením na Kamčatce, jehož jádro se nacházelo v hloubce 30 km. Pokud jde o množství energie, Kamčatské zemětřesení z roku 1952 bylo mnohokrát větší než zemětřesení Ašchabad (1948).