V podání  maisntreamu, ale  i většinové  alternativy,  všechno vypadá  velmi jednoduše -Trump je  poloidiot, který  se rozhoduje  podle emocí  z minuty na minutu. Podle toho, jaké obrázky z internetu  mu právě někdo, kdo k němu má přístup,  zrovna podstrčí  na  prezidentském mobilu. Viz oba „plynové  útoky“  v Sýrii.

A  podobně to vypadá  s  jeho následnou odvetou  –  vydá  velké a silné prohlášení, kdy  se  dostaneme  až na  samý pokraj  velké  války  nukleárních  velmocí  a  pak, po koordinaci s  Ruskem, v nechá provést podstatě  úder  do prázdna.  Za  potlesku  mainstreamu, jak to  Amerika nandala  Putinovi  i Asadovi a  vysmívání  alternativy,  jak Trump vyhodil za  raketový  útok na  nic  půl miliardy dolarů nebo  ještě  více a  jak Rusové  ho mohou ignorovat…..

Vážně  je  Donald  Trump  takovýhle prostáček?  Vážně  neumí do pěti počítat?  A  co když  je  to všechno úplně jinak? Zkusím tuhle  možnost JINAK  popsat. Protože  už  nějaký  čas  – konkrétně od  příjezdu sestry  severokorejského Kima  na  poslední  zimní olympiádu a  vším, co potom následovalo,  včetně  tajné návštěvy   designovaného ministra  zahraničí Pompeia /tehdy  dokonce ještě  ve  funkci ředitele CIA!!!/ u Kima  osobně, jaksi  do té jednoduché  linky  mainstreamu i alternativy  z prvního odstavce ani trochu nezapadá.

O Korei, v  souvislosti s pohybem, který  tam nastal, bylo na Kose pojednáno před pár  dny. Kdy jsem zkoumal, proč  by měl  severokorejský  diktátor věřit  sebeméně  Západu a jeho ujišťování a  to zejména  ve  světle  hrozící  výpovědi tzv. Jaderné  dohody  s  Iránem.  Která,  jak vše nasvědčuje,  je momentálně  na stole.  Zejména tedy po dramatické pondělní prezentaci  Benjamina  Netanjahua  před mezinárodním novinářským auditoriem, kde dokazoval, že  Irán  sice dohodu podepsal, ale  masově podvádí a podváděl .

Najednou ty  rozhozené  kousky  syrského politického lega,  skládající  se  z nesmyslných a neprokázaných obvinění Asadovy  vlády  z plynových  útoků,  okamžitého masivního  bombardování  tzv.  prázdných  cílů, začalo dávat  nejen  logický, ale strategický  smysl!

Trump  se proti  téhle smlouvě  opakovaně  ostře  vymezil a  to už  v době, kdy  začínal s primárkami.Izrael podpis  dohody  s  Iránem označil za novodobý Mnichov. Nedivím se ani  americkému prezidentovi ani  Izraelitům. A kdybychom byli  obyvateli  téhle  zemičky,  měli  bychom úplně  stejné pocity.  Ostatně  sám jsem se proti ní  okamžitě po podpisu  ohradil. Nevěřím  totiž  ani zbla   fanatickým ajatolláhům z Teheránu. O nic  více  než  Saudskou  Arábií  sponzorovaným  radikálním  salafistickým imámům ze  západní Evropy. Fanatik  je  vždycky fanatik a tedy   škůdce, bez ohledu   na  to, co káže.   Muslimský  dvakrát  více.

Dnes, po Netanjahuově  velkoprezentaci  iránských  atomových tajemství, prý  z mimořádně  utajovaných  archivů, bez ohledu na  to, jestli  tajné služby  židovského státu  opravdu  vyloupily    ty nejtajnější  archivy  ajatolláhů  nebo  si to sami vyfabrikovaly,  všechno to, co se v souvislosti s „plynovými  útoky na civilisty“  v  Sýrii  odehrálo,  dostává  řád  a  funkčnost.

Zkusím nejdříve popsat základní  fakta  současná  fakta vážící se k  pozici Teheránu na  Blízkém východě obecně, jeho roli v  syrském  konfliktu a  syrské realitě:

1- Irán podpisem  dohody  unikl  ekonomické  i politické  izolaci sevření

2- A to právě  v  době, kdy  v prostoru  Irák -Sýrie, ale i Jemen, vzniklo  mocenské  vakuum

3-to začal okamžitě  vyplňovat

4-Asadův  režim  stál  ještě  nedávno před fatální prohrou se  silami podporovanými, či spíše  vytvořenými a  financovanými  Saudy a  dalšími zeměmi v regionu

5-přežil jen díky  Putinovu rozhodnutí  vstoupit  na  Asadově  straně  do konfliktu. Jenže i přes nesporné velké výkony  ruského letectva by  nejspíš nedošlo k tak rychlému a  radikálnímu obratu ve vývoji války, kdyby s početnými pozemními  jednotkami nebyl přispěchal na  bojiště na straně  syrské vlády  Irán a  jeho libanonský spojenec  Hizbolláh

6- Izrael, kterému, svým způsobem podstatné oslabení  Sýrie  do té  doby  naprosto vyhovovalo,zjistil,  že  pokud  Asad  tu  válku nakonec  vyhraje, tak je  vlastně  větším poraženým  než Islámský stát, Saudi a  jejich  chráněnci  z tzv.  syrské  umírněné  opozice, dohromady. Protože  jeho  smrtelný  nepřítel  -Irán už není vzdálen  tisíc  kilometrů a tři suverénní státy daleko nýbrž , že  iránské  vojenské jednotky  stanou přímo na jeho hranicích O libanonském Hizbolláhu, jeho řádově  rostoucí  bojové kvalitě  a  získané moderní výzbroji  nemluvě.

7-podobně  expanzi Teheránu, navíc s  viditelnými vojenskými úspěchy, vidí i  další  americký superspojenec  v oblasti -Rijád.  Takže pro něj i  pro  Tel Aviv  jde o  naprostou a  zdrcující  prohru v konečném  výsledku

8-totéž  nutně  cítí i ve  Washingtonu, který rozhodně nezapomněl na  pokořující obsazení  americké  ambasády  v Teheránu po Chomejního převratu v roce a  na zadržení 66 amerických rukojmích, kteří /až na několik málo  dříve propuštěných/ setrvali  v iránském zajetí celých 444 dnů.  Takovou potupu  prostě  Amerika  nikdy  neodpustí. Natož, aby  americká administrativa  akceptovala  iránskou expanzi kamkoli.

9-Asadovo postavení  má nyní  i Západ  za  pevné a realitu.

10-Západ byl  vynechán, na  rozdíl od Turecka a Iránu  z jednání  o konečném uspořádání v  Sýrii   a  v podstatě  ztratil vliv  na tamní dění.

11-Turecko se začalo chovat  velmi autonomně a nezávisle, ignoruje  leckteré přání  NATO a  USA a  bylo by záhodno jej  vrátit  na  správnou cestu. Navíc  by mohlo inspirovat k podobnému kroku další regionální mocnosti. Zejména  Egypt.

12- Rusko se  v syrském konfliktu předvedlo jako sebevědomá a  akceschopná  síla, aspirující na  dřívější  velmocenský status.Což je nutné  silně korigovat.

13- Západ, včetně USA  naopak  ukázal slabost, nepružnost, strategickou slepotu

Je pravděpodobné, že  tento výčet  není  zdaleka  úplný. Nicméně  je  dostatečně  široký a  vypovídající na  to, aby  aby popsal momentální situaci. Kterou nepochybně  ve  Washingtonu, Tel Avivu, Rijádu,  ale i bruselské centrále  NATO a nejspíš  i v Paříži a Londýně  nevidí  ani trochu rádi. Určitě by ji  rádi   obrovské změny. Ale za použití  takových prostředků,  které  by  vyloučily  nasazení  pozemní  armády  do bojových  akcí, protože  nějaká  velká  válka  by se stala okamžitě  velmi nepopulární  a kotraproduktivní a  docela  jistě  by  vedla k odchodu  těch, kteří by o ní rozhodli. Také nesmí dojít  k přímo konfrontaci s  Ruskem.  Takže  změna  musí  být  dosažena za použití jiných prostředků. Zejména

-diplomatického nátlaku a izolace  protivníka/protivníků nebo jejich  dehonestaci, případně znemožnění

-ekonomických sankcí

-pokud  jde o silové prostředky, pak  jsou  přípustné  ty, kde nevznikne  riziko  války  s Ruskem, ačkoli Rusko bude  zřetelně poraženým. To  při nasazení prostředků    kde má Západ  jasnou s  technologickou a/nebo  početní převahu, či    hrozí minimální lidské ztráty. V prvém případě jde o nasazení letectva  raketové  údery na  dálku, v druhém  o použití speciálních jednotek k plnění  výlučných misí a úkolů.

Vydefinovali jsme  si právě  všechny nejhlavnější hráče, jejich zájmy, pojmy, okolnosti a  cíle, takže  můžeme  začít  skládat  to  zdánlivě  roztříštěné a  nijak nesouvisející  syrské  lego.  A  sobě  dost vyčítám, že  se  jím zaobírám  až  nyní  a nikoli daleko dříve.  Kdy mne interesovalo  zejména  nesmyslné obvinění  Damašku z , opakovaného nasazení  plynu,  bez  důkazů a  nějaké logiky   a  provedení  úderů, které se, díky  reálně hrozícímu selhání lidského faktoru, klidně  mohlo bleskově  změnit  ve střet jaderných  velmocí.  A pomíjel jsem  hledání   nějakých logických souvislostí v zdánlivě   nelogickém  chování  Bílého domu a  Trumpa  osobně. Tak to dopadne  vždycky, když  uvěříte  lacinému obrazu  vytvořenému  mainstreamem, z  kdo ví jakého důvodu.  I když  v Trumpově  případě motiv  každý objeví velmi snadno…

Vývoj kolem  korejského atomového dilematu, Trumpova  neústupnost a  důslednost, s  jakou nejdříve  donutil hlavního  sponzora  Pchjongjangu  -Čínu ke  změně  postoje  a  tlaku na svého chráněnce, což vedlo k nevídané Kimově proměně /díky za  to!!/ mne přimělo  o celé  věci  začít důkladně přemýšlet  Jinak přemýšlet.

Trump  evidentně  měl  svou svou strategii, volil propracovanou taktiku a to i proti protestům svého okolí i jihokorejského spojence. Obojí se momentálně ukazuje  být  velmi funkční a tedy  správné!

Byla  to v případě  Kima  a KLDR  jen nějaká  shoda okolností? Nevěřím takovému závěru. Daleko více mi sedí,  že prostě  Trump  měl  plán a  šel za ním jako beran.

Jestli je  to pravdivý  závěr, jak s  tím koresponduje  to, že  někdo ukáže  témuž  člověku nějaké  video   s  dětmi, prý zasaženými plynem a on v  afektu nechá okamžitě  odpálit  haldu  raket  v podstatě  bezcílně  a po domluvě  s protihráčem???? Nesmyslný  závěr, alespoň pro mne. Show pro Trumpovy  voliče, zahraniční přitakávače, ale především  pověstnou  washingtonskou  bažinu. Ale  jen  částečně, dokonce velmi  částečně! Nevěřte takhle  laciným  vysvětlením.

Důvod  je jiný. Trump potřebuje  v podstatě  vyřadit  ze  syrské hry pokud možno   Rusko nebo  minimálně  velmi  oslabit jeho pozici, zahnat  Irán  zpět  za  perské hranice,umravnit  Turecko  a uklidnit  velmi znepokojené  Izraelce  a  Saudy. A  tím vším obnovit  status  všemocného Západu, respektive  USA bez kterých  se znovu  řešení žádného problému ve  světě  nikdy neobejde.Tohle  je  ten  cíl! Ony  údery  do prázdna  jsou promyšlenou  součástí  hry.

Takže  začínáme  dílky  dávat na  ta  správná místa.

Především bylo potřeba  vytvořit  vhodný  rámec pro celou  akci, který  by  ji verifikoval, aniž  by mohl kdokoli cokoli  namítat. Zejména  z  protitrumpovského  tábora  ve  Spojených státech a to jak politického, tak  mediálního.

Znáte  něco lepšího dojímavějšího  a průraznějšího než  děti zplynované nějakým  brutálním  netvorem?  Já nikoli. Tohle  vždycky spolehlivě zabere.Jak na  Joa  Donutse  /americký  bratránek mého Pepy  Koblihy/, tak na zámořské  politiky  včetně  demokratů, ale  i na  americké  psáče  a intervjůky. O světové/západní veřejnosti a mediích nemluvě.  Všichni chápou  spravedlivé  rozhořčení amerického prezidenta!

Takže  vše je umeteno  k raketovému  úderu – zvíře  Asad musí  být potrestán a musí mu  být jasné, že mu to neprojde. Ačkoli za nic  nemůže.  Ale o něj  opravdu nejde ani trochu.Je  jen nutnou kulisou  na připravené scéně. Ani kandrdasem, který  řekne  popel,  jen  němou kulisou.

Rusům je  sděleno, že budou odpáleny  rakety a  to včetně koordinátů a vysvětleno, že nejde o útok na ně. a úder skutečně přijde. Ačkoli po tom prvním Rusové opakovali, že  žádnou  další raketovou palbu na  Sýrii  už nepřipustí.

V obou případech před odpálením raket  jste na Kose mohli  číst  závěr, že  Rusové  mají  ve  své pozici jen  výběr  ze  dvou  špatných variant:

1- aktivovat své technické prostředky protiraketové a protiletecké  obrany  a sestřelit co možná nejvíce  amerických a spojeneckých  raket a  dostát  svým prohlášením a  velmocenské  ambici,  ale   tím riskovat  v konečném součtu  válku

nebo

2- útok, navíc  takzvaně  do prázdna, nechat nějak  proběhnout  a tím  více méně před světem demonstrovat svoji  slabost. A  vše  prezentovat  jako  vojensky  nesmyslnou akci USA,  kterou nebyl důvod  řešit.

V mailech  mi  bylo opakovaně  čtenáři vysvětlováno, že  především  závěr  číslo 2 je  chybný. Proč  by  Rusové zasahovali, když  vlastně o nic nejde?

Jde vážení!  Dokonce o zatraceně mnoho! Ještě pořád nevěřím  číslům o tom,  že  syrská obrana  byla onehdá  prý  schopna  sestřelit  tu 71,  následně  dle  Rusů -41  odpálených amerických, britských a  spojeneckých  raket, kterými bylo  rovněž  argumentováno, že  vlastně  tedy  Rusové zasahovat nemuseli.  S tím vůbec nekoresponduje totální  nečinnost respektive  neúspěšnost asadovské  PVO  proti zřejmě izraelským  útokům  na  syrské, respektive  iránské cíle v  Sýrii,  třeba   hned  následující den po  americkém raketovém bombardování a  zejména  blamáž při  masivním  ataku na  základnu  47. brigády  a  tamní velké muniční sklady  Iránců,  což nakonec  dokonce vyústilo v lokální zemětřesení o síle  2,6 Richterovy  škály, když  vybuchlo údajně  asi  200 tam skladovaných protiletadlových raket.

A  Rusové? Ti opět mlčeli, ačkoli  museli  zanalyzovat jak tahle  hra  s nimi probíhá a co  ztrácejí. Teherán i Damašek  naprosto  flagrantně  viděl, že  Moskva  nechává tyhle  ataky z nějakého důvodu  bez povšimnutí, bez ohledu na jejich ztráty. Z  čehož mohou vyvodit jediný  závěr, že  Rusko prostě  není  ani zdaleka  tak silné, jak to  na první pohled  vypadá.  Nechá si dát  veřejně  urážlivou a ponižující  facku. A jistě  si  této skutečnosti  všimli i v Ankaře… A přijmou  závěry.

Přesně , jak jsem dovodil  v  bodu  2. A  vlastně v obou  -Rusko skutečně  má skutečně, v případě amerického/izraelského  uplatnění  síly, jen  dvě  špatné možnosti.

Nicméně  cosi se  zásadního děje  i na ruské straně. Pokud  sledujete  důkladně  detaily ze  syrského bojiště  nemohly  vám uniknout  informace  o desítkách letů ruských velkokapacitních  letadel  i  lodní transporty  velkými kontejnerovými loděmi třídy  Sparta  z  Ruska do Sýrie. Copak asi přepravovaly??

Osobně  bych si vsadil na  dodávky  dalších a  dalších  raket  pro ruské  systémy  PVO.   Pro případ nějaké další  trvalejší  konfrontace. Protože  pokud  Rusové se rozhodnou zakročit, musí disponovat  více než jednou nebo dvěma  plnými salvami  svých  S -300 či S- 400 nebo Pancířů. Lze  totiž  reálně počítat  s tím, že  v  takovém případě, už  jakékoli následné  dodávky  po moři nebo letecky, přestanou  být na  dost  dlouho  možné.

Ale momentálně  je nad  slunce jasné, že  Rusové nejsou  dost  silní, aby  ochránili svoje spojence na  syrském území -tedy  Asada  a  iránské  oddíly. Z  čehož  důsledky musí  vyvodit  zejména  Teherán.  Macron, který  byl právě na  návštěvě   u Trumpa  se mu  snažil vymluvit  vypovězení  smlouvy  s  Iránem,  nicméně pochodil jen  velmi omezeně. Donald  slyšel jen  na nějakou podstatnou  úpravu  „Atomové  smlouvy „s  Iránem. A mezi řečí  zaznělo  vážné obvinění – že  Irán podporuje  mezinárodní terorismus  a že  se objevuje  všude, kde je nějaké napětí a konflikt.Při tom je prokazatelné, že  Iránci  bojovali v  Sýrii proti Islámskému státu.

Ale  přeložím ten Trumpův  výrok do jednoduché  češtiny, tak, jak mu rozumím já:

Ajatolláhové,  koukejte se kvaltem  pakovat  a opustit  jak  Sýrii, tak  Irák a  Jemen  a  nevystrkujte  rohy  za  hranice vlastní země. Nepřipustíme, abyste  ohrožovali bezprostředně  Izrael ani Saudskou  Arábii.  A pokud  neposlechnete, bude zrušena  dohoda  s  vámi, což znamená  opět  sankce  a  tvrdou izolaci. A možná i  vojenskou akci proti  vám. Moskva, jak jste  viděli,  vám nepomůže.  Ta má  svých starostí  dost.  Vyberte  si sami. Podívejte,  jak  začal panáčkovat Kim….

Do toho přišel se svým  vystoupením Bibi Netanjahu.  Už  bylo konstatováno, že  je  v podstatě  jedno,  zda  Izraelci  celou Netanjahovu  prezentaci postavili na  skutečném zisku přísně utajovaného  iránského atomového archivu  nebo to vyfabulovali.Mimochodem  – najednou se objevují informace, že  celý  Západ  dávno ví, že  Irán podvádí….

Tzv. plynové  útoky  v  Sýrii, ale zejména  případ  Skripal  ukazují,  že  pravda nehraje  v  mocenských  hrách  vůbec žádnou roli. Vždycky jde o sledovaný  cíl –  ohledně  Britů a novičoku-  o  dehonestaci  a mezinárodní izolaci Moskvy, což  klaplo úplně  dokonale, tzv. solidarita se spojencem byla povýšena  nad  elementární rozum a  v kauze  syrských plynových  útoků  běží jen o přípravu předpolí  pro  vyřešení  všech  13, mnou  výše definovaných  amerických/západních/izraelských/saudských problémů. Tohle  je  to , oč  se hrálo v  Salisbury, v Chán Šajchůnu, v Důmě!  Proto nějakéá  pravda  a fakta  nejsou  důležitá, respektive  – vůbec  vítána. Bylo potřeba izolovat maximálně Moskvu,  aby ta nemohla zasáhnout  ve prospěch  Asada, ale primárně Iránu!

Rusko  bylo  oslabeno a izolováno, Sýrie  je v roli trpěného statisty a Irán, v situaci, kdy  Izrael  vytáhl  své  špionáží  získané dokumenty  či „dokumenty“,  je prostě  sám. V pozici univerzálního zlého  chlapce.  Macron  se nově  nechal slyšet,  že  Irán MUSÍ přistoupit  na změny  ve  smlouvě, tak , aby byla  vyloučeno, že  někdy získá  atomovou zbraň, MUSÍ skončit  s   rozvojem svého raketového programu  a  stáhnout  se  z jakéhokoli  vojenského angažmá  za svými hranicemi.  Opakuji  Macron  – nikoli Trump. Zkrátka  -Irán MUSI!

Trump zřetelně  naznačuje, že  udělá  krátký proces a  12. května  smlouvu jednoduše  vypoví. A  co by bylo potom? O  tom  se my, ale  hlavně  Teherán, můžeme jenom dohadovat.  Ale  sotva  by  to bylo něco,  co by  svět  učinilo šťastnějším a bezpečnějším. Zanedbatelnou  veličinou  není  ani, v  samém úvodu  vzpomenutý  severokorejský Kim.  I jemu je  adresováno v  téhle hře  jasné a srozumitelné poselství  – koukej  vzdát  A bombu a   zapomeň na  rakety. Uvidíš, jak zatočíme s Peršany  a  to jich je  100 milionů a  mají naftu, plyn a ruskou podporu!A ty nemáš  z toho  nic!

Ne, Donald  Trump  není,  ani náhodou,  impulsivně  jednající  poloidiot,  reagující podle  toho, jak se právě  vyspí  nebo  dle  toho,  jaké  video mu někdo z jeho  nejbližších  ukáže  na mobilu.  Jak  ho vykreslují  jeho političtí i mediální odpůrci.

Řekl bych, že  má  strategii a  to promyšlenou.  Nemá problém  se špinavými triky, s nátlakem, ba  až  vydíráním.  Ale  už  jezuité  dávno a  dávno říkali, že  účel světí prostředky. A současný  americký prezident, to potvrzuje.  Ostatně, pokud  bych rozebral  jeho  nátlak  na  EU  a  evropské země , ohledně  cel na hliník a  ocel,  vychází mi to úplně  stejně. Právě  vydal dekret, kterým  Evropě prodloužil, zřejmě naposled, výjimku  na  cla  do konce května. Když se do té  doby  Evropa neohne dostatečně, tak aby  to Donaldovi stačilo, bude mít  smůlu! Nemá totiž, vzhledem k  velkém americkému  obchodnímu deficitu s  EU  v podstatě  žádnou protihru. Leda, že  by  cly  tvrdě  zatížila  například  operační systémy  pro počítače a  mobilní telefony – tedy  Windows a  Android. Což   lze  ovšem  velmi těžko, protože  by  to ve  velkém pocítili  evropští spotřebitelé…

Amerika  first platí! Bez zbytku. A  Trumpa  nic jiného, než  americký zájem  nezajímá.  Chce za každou cenu druhé období v  Bílém domě.  A  všichni si musí  zapamatovat, že  není politik, ale  byznysman, který  místo diplomacie  sází jednoznačně  na  sílu. Jako v byznysu.

Zpět Zdroj Vytisknout Zdroj