Dobrý den, představte se prosím, jak se jmenujete?

Dobrý den, jmenuji se Sergej, moje přezdívka je Tvorog. Myslím, že to stačí.

Odkud jste?

Jsem z Volgogradu, tam žijí rodiče.

Co jste dělal před válkou?

Účastnil jsem se patriotických hnutí. Hlavním cílem bylo znovuotevření výsledků privatizace, předtím jsme demonstrovali za svobodné volby.

Vy jste v roce 2015 vstoupil do armády DLR, kde přesně?

V únoru jsem přijel do Luhansku, v březnu jsem přijel do Doněcku. Od 28. jsem byl zařazen do 7. Čestojakovské brigády. „Zrozené v ohni".

Na jaké části fronty jste se s brigádou nacházel?

Tehdy byla brigáda zrovna zformována. Byly pro ni vybrány pozice. (…) Tehdy jsme obsadili Uglegorsk. Byl plán na to, abychom vytvořili ještě jeden malý kotel a uzavřeli ho u Světlodarsku. Světlodarská duha se rozprostírala od Gorlovky na sever, na sever, na sever. Obnovenou sedmou brigádu dali na obranu těchto pozic.

Takže tehdy jste byli v obraně?

No, ano.

A jak to vypadalo?

Měli jsme zábavný úkol — všemi možnými způsoby terorizovat armádu protivníka, aby si mysleli, že je nás velmi mnoho.

Jak jste si s tímto úkolem poradili?

O-o-o… Výborně jsme si poradili. Ukrajinci si skutečně mysleli, že je nás hodně a proto tam v ty měsíce přivedli dělostřelectvo. Já nevím, co tam psali ve svých zprávách, prý asi sto kusů naší obrněné techniky zničili (směje se). Po téměř prázdných pozicích střílely baterie protivníka. Přitom takovou hustou palbou.

Měli jste ztráty?

Naše rota měla velké štěstí, ale náš prapor měl ztráty. Naši mimometníci měli ztráty. Tankisté měli ztráty. Vrhači granátů zemřeli všichni. V naší rotě byli jen lehce zranění.

Řekněte nám o momentu, který jste si nejvíce zapamatoval z této doby.

Moment, který si nejvíce pamatuji, byl ten, když začal další poziční boj. Minomety, kulomety. Vše, co bylo, z obou stran.

Máte strach, když vycházíte z okopu a na vás střílí kulomet?

(…) Samozřejmě. Vycházet při kulometné palbě, jak to říci, je děsivé, velmi děsivé.

Když už hovoříme o strachu. Řekněte nám o periodě roku 2015, jaký byl nejděsivější moment?

Nejděsivější moment… Ano, celé léto, kruci (Směje se). Nejstrašnější moment je samozřejmě dělostřelectvo.

Vy jste dost mladý? Kolik je vám let?

26.

Řekněte nám o některých směšných momentech té doby (2015).

Směšné momenty? Jaké směšné momenty můžou být ve válce?

Jaká je podle vašeho názoru role Západu v této válce?

Stejně jako v jiné válce proti Rusku. Jako v první světové válce i ve druhé světové válce — proti nám nešel jeden samostatný stát, ale celkové síly Západu. Tak i tady po celé frontě jsou příslušníci různých národů. Je možné říci — celé NATO. A dokonce i nejen NATO. (…) Je to znovu válka spojeného Západu proti ruskému světu, prostě v tomto případě je lokálnější.

A jaké je role Ruska v této válce?

Role Ruska? Jak to říci… Rusko se zde chápe jako takový dobrý bůh — periodicky obdarovává místní obyvatelstvo. V Rusko věří jako v mocného spojence, který pomůže v tom případě, pokud začne masový útok ukrajinské armády.

Nedávno jsem u Zachara Prilepina četl dobrou frázi o tom, že válka je forma života. Můžete něco říci o této myšlence?

Každá nová generace potřebuje svoji válku. K válce je potřeba přistupovat filozoficky. Jako že — no tak se to stalo. Válka je souboj zájmů, který není možné řešit diplomatickou cestou. Takových konfliktů je velmi mnoho.

Mají se toho muži účastnit? Dluží to své vlasti?

Nelíbí se mi slovo „dluh". Ne dluh, ale povinnost. Já si myslím, že je to nezbytný moment.