napsal Judith Bergman

Překlad původního textu: Europe: The Rapid Spread of Dhimmitude
Překlad: René David

• 
  

  Jedním z nejvíce znepokojujících aspektů dhimmikracie je faktické prosazování islámských zákonů proti rouhání. Místní evropské úřady používají zákon o "nenávistných projevech" k zákazu kritiky islámu, ačkoliv islám reprezentuje myšlenku – náboženství a ideologii – a ne národnost a etnicitu. Původním účelem zákona proti "nenávistnému projevu" bylo ochránit lidi před nenávistí a ne ochraňovat myšlenky.

  
  


• 
  

  Ministerstvo zahraničí Velké Británie ignoruje zoufalý boj íránských žen za svobodu a během nedávných protestů íránského lidu proti íránskému režimu zůstalo ostudně klidné. Je neuvěřitelné, že toto ministerstvo nabídlo svým zaměstnankyním muslimský šátek jako dar, aby si ho mohly vyzkoušet. Mezitím bylo 29 íránských žen uvězněno za sejmutí hidžábu na veřejnosti a staly se pravděpodobně oběťmi znásilnění a dalšího mučení, jak je to běžné v íránských věznicích. Přesto britské poslankyně a zaměstnankyně Ministerstva zahraničí Velké Británie perverzně oslavovaly hidžáb jako nějaký pokřivený nástroj "ženské emancipace".

  
  

Ačkoliv není Evropa součástí muslimského světa, tak se mnoho představitelů Evropy cítí zavázáno podřídit se islámu více nebo méně rafinovanými způsoby. Toto dobrovolné podřízení, se zdá být bezprecedentní: Dhimmi, historicky řečeno, je arabský termín pro podmaněné nemuslimy, kteří souhlasí, že budou žít jako občané druhé kategorie, "tolerovaní" občané, pod vládou islámu, podřízeni odlišným, ponižujícím zákonům a požadavkům vládnoucích muslimských pánů.

V Evropě, podřizující se požadavkům islámu, ve jménu "diverzity" a "lidských práv", se to děje dobrovolně. Takovéto podřízení islámu je samozřejmě velkou ironií, protože Západní koncept "diverzity" a "lidských práv" neexistuje v rámci základních textů islámu. Naopak, tyto texty obžalovávají nejostřejším způsobem – a supermachisticky – ty, kteří se odmítají podřídit islámskému konceptu svatosti Alláha, jako nevěřící, kteří musí buď konvertovat a platit daň za "ochranu" – džizju – nebo zemřít.

Jedním z nejvíce znepokojujících aspektů rychle se rozšiřující dhimmikracie je ve skutečnosti prosazování islámských zákonů o rouhání uvnitř evropského soudnictví. Místní evropské úřady používají zákon o "nenávistných projevech" k zákazu kritiky islámu, ačkoliv islám reprezentuje myšlenku – náboženství a ideologii – a ne národnost a etnicitu. Původním účelem zákona proti "nenávistnému projevu" bylo ochránit lidi před nenávistí a ne ochraňovat myšlenky. A tak by se mohlo zdát, že evropské úřady nemají žádné právní závazky trestat lidi za kritiku islámu, zejména protože islámské právo šaría není součástí evropského práva, přesto to dělají až příliš ochotně.

Nejnovější příklad takové dhimmikracie přichází ze Švédska, kde byl důchodce obviněný za to, že na Facebooku nazval islám "fašistickou" ideologií. Byl obviněnna základě kapitoly 16, § 8 Trestního zákoníku, kde se výslovně píše o "podněcování" (švédsky: "hets mot folkgrupp") proti skupinám lidí definovaných podle jejich "rasy, barvy kůže, národnostního či etnického původu, víry, nebo sexuální preference". Avšak toto zákonné opatření nekriminalizuje kritiku náboženství, ideologie či myšlenek, protože západní demokracie, když ještě byly opravdovými demokraciemi, nekriminalizovaly svobodnou výměnu myšlenek.

Dhimmikracie Evropy se projevuje v mnoha ohledech. Při příležitosti mezinárodního dne hidžábu (slaví se 1. února, vymyslela jej v roce 2013 Nazma Khan, bangladéšská imigrantka žijící v USA, za účelem "boje proti diskriminaci vůči muslimským ženám, a za účelem pomoci jejich uvědomění a vzdělávání") se několik britských poslankyň - včetně poslankyně Anne McLaughlin a bývalé stínové ministryně pro rovnost z Labouristické strany Dawn Butler a poslankyně Naseem Shah - rozhodlo nasadit si hidžáb. Navíc se zdá, že Ministerstvo zahraničí Velké Británie ignoruje zoufalý boj íránských žen za svobodu a během nedávných protestů íránského lidu proti íránskému režimu [1] zůstalo ostudně klidné. Je neuvěřitelné, že toto ministerstvo svým zaměstnankyním nabídlo muslimský šátek jako dar. Podle deníku Evening Standard email zaměstnancům údajně zněl:

"Líbilo by se vám vyzkoušet si hidžáb nebo se dozvědět, proč muslimské ženy nosí šátek? Pojďte s námi na procházku. Šátky jsou k dispozici pro všechny ženy, které si ho chtějí vyzkoušet po celý den, či jen po část dne. Muslimské ženy spolu s příslušnicemi mnoha jiných náboženství si zvolily nosit hidžáb. Mnoho z nich nalézá osvobození, úctu a bezpečí v nošení hidžábu. #StrongInHijab (Silná v hidžábu). Připoj se k nám na #WorldHijabDay (Světový den hidžábu)."

Mezitím bylo 29 íránských žen uvězněno za sejmutí hidžábu na veřejnosti a staly se pravděpodobně oběťmi znásilnění a dalšího mučení, jak je to běžné v iránských věznicích. Přesto britské poslankyně a zaměstnankyně Ministerstva zahraničí Velké Británie perverzně oslavovaly hidžáb jako nějaký pokřivený nástroj "ženské emancipace".

Výše zmíněná událost není vůbec překvapivá: Británie je zaplavena těmi nejotřesnějšími příklady dhimmikracie. Hromadné znásilňování dětí muslimskými gangy v mnoha britských městech pokračovalo po léta s vědomím britských úřadů, které nezastavily tyto zločiny ze strachu, aby nevypadaly jako "rasisté" či "islamofobové".

Dhimmikracie je také zjevná z toho, jak dlouho se úřady vymlouvaly nebo bagatelizovaly zvyky praktikované britskými muslimskými komunitami. Policejní důstojník odpovědný za boj se zločiny ze cti, ženskou obřízkou (FGM) a nucenými sňatky, Ivan Balchatchet, nedávno napsal dopis, ve kterém vysvětlil důvod, proč zatím nebyl nikdo usvědčen za ženskou obřízku (která je trestná od roku 1985), navzdory tomu, že se odhaduje, že obětí ženské obřízky se v Anglii a Walesu stalo 137 000 žen a dívek. Důvodem je podle něj to, že tento zločin má "mnoho odstínů". Později se za toto prohlášení omluvil:

"Omlouvám se za tento dopis... ženská obřízka je strašlivé týrání dívek. Je nepřijatelné, že zatím neproběhlo žádné úspěšné soudní stíhání. Ve spolupráci s ostatními to musím změnit."

Podobně, podle nových čísel, stovky zločinů "ze cti", násilí a nucených sňatků zůstávají v Londýně nepotrestány. Data ukazují, že v letech 2015 až 2017, policie zaregistrovala jen v Londýně 759 zločinů "ze cti" a 265 nucených sňatků, ale jen 138 lidí bylo obviněno. Diana Nammi, výkonná ředitelka Organizace za práva íránských a kurdských žen, která zajišťuje útočiště pro oběti, říká:

"Čísla, která jsme získali díky zákonu o svobodě informací, ukazují, že od kriminalizace nucených sňatků v roce 2014 přichází požádat o pomoc mnohem více ohrožených lidí než v minulosti. A to je velmi alarmující."

Dhimmikracie nevede "jen" ke znásilňování dětí, ženské obřízce a vraždám ze "cti", toto všechno se šíří před úmyslně zavřenýma očima státních úřadů, ale také k obstrukcím vůči protiteroristickým opatřením. Peder Hyllengren, výzkumník ze Švédské univerzity obrany, v nedávném rozhovoru pro veřejnou televizi SVT řekl:

"Riskujete být označen za rasistu způsobem nevídaným v ostatních evropských zemích. Tato otázka je dnes na stejné úrovni jako boj proti nacismu a pravicovému extremismu. Ale ve Švédsku to trvalo dlouho, než bylo přijatelné mluvit o džihádismu stejným způsobem, jako jsme diskutovali o nacismu."

Hyllengren je na Švédsko příliš přísný: Když prezident George W. Bush prohlásilpo 11. září, že "islám je mír", byla protidžihádistická opatření Západními představiteli následně všude obstruována. Prezident Obama odstranil všechny zmínky o islámu z výcvikových manuálů FBI, které by muslimové mohli považovat za urážlivé. Theresa May tvrdila, že islám je "náboženství míru". Současné vedení radnice v New Yorku hned po teroristickém útoku na Manhattanu vyhrožovaloobyvatelům města, aby nespojovali teroristické útoky s islámem.

Nedávno, britský vládní expert na terorismus a nezávislý posuzovatel protiteroristické legislativy Max Hill QC řekl, že "základní chybou" bylo užití slovního spojení "islámský terorismus", při popisu útoků provedených v Británii a kdekoliv jinde. Podle zprávy z novin Evening Standard řekl, že slovo terorismus by nemělo být vztahováno "k jakémukoliv světovému náboženství" místo toho by se mělo používat "terorismus inspirovaný Daešem". Minulý rok Max Hill prohlásil, že někteří džihádisté vracející se ze Sýrie a Iráku by neměli být obžalováni, protože byli "naivní".

V Německu je nyní dhimmikracie tak silná, že ministryně pro rodinné záležitosti navrhla, že sexuálním útokům muslimských migrantů by mohlo být zabráněno pozváním více muslimek do země – matek a sester mužských muslimských migrantů, kteří tu již jsou. To byla odpověď německé ministryně v Bundestagu na otázku jaké "konkrétní edukativní a bezpečnostní preventivní opatření" její ministerstvo plánuje aby "ochránilo a informovalo ženy a dívky dlouhodobě o nepřiměřeném zvýšení fyzických, sexuálních a život ohrožujících útoků migrantů, které se odehrávají od roku 2015". Toto byla patetická odpověď ministryně:

"...Na jedné straně se to týká ubytování, kde mladí nedoprovázení uprchlíci žijí. Také samozřejmě té... ano... machistické kultury, ze které často pocházejí... Nikdo to neskrývá a pokoušíme se o tom diskutovat a samozřejmě ovlivnit je, to je celkem zřejmé... Máme odborný posudek od profesora Pfaiffera, který poskytuje správný výchozí bod... musíme pracovat s mládeží a také víme, že sjednocení rodin je důležité... on (pan profesor) říká, že to je úplně stejné s mladými muži, ať jsou tam nebo tam, jsou snadněji ovladatelní, když jsou s nimi jejich matky a sestry."

V Evropě jsou běžné další příklady dhimmikracie, prováděné bezpočtem státních a komerčních subjektů: Odstranění kříže z německé soudní síně předsedajícím soudcem během soudu s Afgháncem, který vyhrožoval jinému muslimovi kvůli jeho konverzi ke křesťanství. Obchodní řetězec H&M stáhl z prodeje sérii ponožek, protože si muslimové stěžovali, že ozdobný ornament na nich připomínal slovo "Alláh" napsané v arabštině vzhůru nohama. Francouzský soud zrušil obvinění ze zločinu z nenávisti muslimského vraha, který se přiznal, že zavraždil svoji 66letou židovskou sousedku, ženu mučil, a poté ji vyhodil z balkonu na ulici, přičemž křičel "Alláhu Akbar". Už dva roky před vraždou údajně také nazval dceru oběti "špinavou Židovkou".

Seznam pokračuje. Šejk Jusúf al-Karadáví, duchovní vůdce Muslimského bratrstva, který řekl, že Evropa nebude dobyta mečem, ale skrz dawu(proselytismem a kázáním islámu), asi nemůže být šťastnější. Evropa dělá, co může, aby splnila jeho požadavek.

Ženy v islámských nikábech stojí před francouzskou ambasádou v Londýně během demonstrace 11. dubna 2011 (Fotografie: Peter Macdiarmid/Getty Images)

Judith Bergman je publicistka, právnička a politická analytička.

[1] Ministr zahraničních věcí Boris Johnson řekl:

"...měla by tam proběhnout smysluplná debata o legitimních a důležitých tématech, které protestující nastolují, a my se díváme na íránské orgány, které toto dovolují ... lidé by měli mít svobodu projevu a možnost svobodně a poklidně demonstrovat v rámci zákonů... My vyzýváme všechny zainteresované, aby se zdrželi násilí v zájmu mezinárodních závazků ohledně respektování lidských práv."