První a jednoduchý příklad se týká již uvalených sankcí na Čínu, které jsou zaměřené na vysoký technologický sektor její ekonomiky.

Který výrobek nakupuje Čína v zahraničí v hodnotě skoro dvakrát vyšší než celý její dovoz ropy? Jsou to čipy. Zatím jde jen o zákaz dodávek čipů z USA pro jednu čínskou společnost, ZTE, kterou obvinili z toho, že její zaměstnanci porušovali nějaké sankce proti Íránu a Severní Koreji. Obvinit ji mohli z čehokoliv, dokonce z příliš horkého počasí v Evropě. Dnes není módní obvinění dokládat fakty.

Otázka však spočívá v tom, koho to bude bolet. Peking přece Americe odpoví (ačkoli zatím mlčí). Nejzřejmější je to, že Číňané u sebe udělají něco s prodejem produkce Apple. Poněvadž kolem 20 procent odbytu Apple připadá právě Číně. Je to jenom jeden příklad.

V zahájené válce je vidět, že hlavní problémy mají zatím ti, kteří tu válku zahájili. To znamená USA.

Má cenu vyjmenovat ty, kdo je proti této válce.

Pro začátek zmíníme Mezinárodní měnový fond, který byl mimochodem vždy nosnou konstrukcí toho světa, který se USA samostatně pokusily vybudovat po 2. světové válce.

Podle generální ředitelky MMF Christine Lagardeové, se ve světě nashromáždilo soukromých a korporátních dluhů ve výši celkem 164 bilionů dolarů. To nikdy nebylo. Dá se to porovnat s deseti ročními HDP USA a s osmi státními dluhy rekordmana v této věci — také USA. Taková situace — „všichni dluží všem"- je dobrá pro první popud, který může vyvolat krach všech a jakýchkoliv finančních systémů. Kdo nejlépe vydrží takový krach — Čína nebo USA — těžká otázka. Ale strach mají všichni.

Kdo je ještě proti uvnitř USA samotných? Dnes máme co dočinění, když už ne se vzpourou amerického businessu, tak přinejmenším s jeho rozkolem. Miliardář Michael Bloomberg (demokrat) slíbil, že zastaví Trumpa s jeho čínskou avantýrou. Americká obchodní komora (tři miliony společností a korporací, stranická příslušnost není) je také proti sankční válce.

Ale válka není čínsko-rusko-americká, je světová. V podstatě se vede proti všem, kdo podniká s Čínou, Ruskem a dalšími zeměmi. To znamená za úplné přerozdělení světového ekonomického systému.
Proběhla skoro neuvěřitelná zpráva. Trump požádal asistenty, aby prozkoumali možnost návratu Ameriky do Transpacifického partnerství.

To je senzační. První věc, kterou udělal Trump hned po přestěhování se do Bílého domu, bylo zlikvidování všech dohod předchozí administrativy ohledně toho ryze amerického projektu. Jeho základ spočívá v tom, že 12 zemí pacifického regionu odstraňuje prakticky všechny obchodní bariéry. Přitom Čína v tomto týmu nejen není, ale zdůraznilo se, že tam nepatří. Všechno se děje podle pravidel, která diktují USA. Takže záměr byl původně protičínský.

Proč tedy vznikly myšlenky, že této historii je zapotřebí poskytnout zpětný chod?

Natožpak se teď nedá vrátit do TPP jen tak. Jde o to, že partnerství už vůbec není. Ta věc je přejmenována na Všeobecný a progresivní TPP. Hlavní věc spočívá v tom, že úpravy pravidel již proběhly, jednání jsou dokončena, klíčoví účastníci projektu Japonsko a Austrálie se k tomu jasně vyjádřili. Nikdo nebude zase vyjednávat s nespolehlivým partnerem. USA, pokud se chtějí vrátit do projektu, můžou jen kapitulovat a podepsat se tam, kde jim řeknou.

Kde je tedy Trumpova logika? Japonští analytici Japan Times ji vidí v tom, že se Trump bojí vzpoury svých voličů. Jde o lidi z periferních států Ameriky, jimž už uškodila tahle obchodní válka s Čínou, přesněji neodvratná čínská odvetná opatření. Očekávají se volby do amerického Kongresu, jejichž výsledky můžou zbavit Republikány parlamentní většiny.

Existuje teorie „řízeného chaosu", podle níž USA a jejich satelity stále vytvářejí chaos v některých regionech světa (není důležité jaký a jak), protože v normální situaci nedokážou vnucovat svůj vliv. Chaos napomáhá mobilizovat veřejnost v těchto satelitech, nelze se vzpamatovat a zamyslet se nad tím, co se děje a jak tohle všechno zastavit.

Ale zde přece máme hrozbu chaosu neřízeného. Je v neuskutečněné velmoci všechno opravdu tak špatně?

Tady jsou dva možné závěry.

První: Amerika přišla o rozum a chce sama sebe zničit.

Druhý: pokud hodně lidí v USA považuje za přípustná taková krajní opatření a jdou to takových ztrát, tak to u nich opravdu vypadá špatně. To znamená, že se bez radikální změny pravidel a bez rozdrcení dokonce části své ekonomiky USA neobejdou.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce